K historickým alternativám uzlových momentů československých dějin

K otázkám typu „co by se stalo, kdyby“ panuje mezi českými historiky dlouhodobě zakořeněná nedůvěra. Jsou považovány za cosi nevědeckého, fantaskního a zbytečného, protože nereálného… Přitom promýšlení alternativ minulých událostí nejenže nutně patří k reflexi snad každého člověka o jeho dřívějším životě, ale ve větší či menší míře je také obvyklou součástí i docela tradičních líčení a hodnocení historických procesů - například když dojde na rekonstrukci toho, jak se rodilo významné historické rozhodnutí, jehož protagonisté přece museli zvažovat mezi různými možnými postupy a brát v potaz jejich pravděpodobné důsledky. Slovy britského historika Iana Kershawa, „zvažování možností v pozadí konkrétního rozhodnutí napomáhá vyjasnit, proč právě ono bylo nakonec přijato“.1 Ne náhodou se pro klíčové momenty, s nimiž bývají taková rozhodnutí spjata, užívá metafora „dějinných křižovatek“, která vyjadřuje poznání, že se v nich určoval směr dalšího vývoje.
Tři z osudových křižovatek soudobých dějin aneb Tak to mohlo skončit...
Klasickým příkladem budiž posuzování zásadních kroků Winstona Churchilla po nástupu do úřadu britského premiéra v květnu 1940, jestliže víme, že hlavním favoritem krále Jiřího VI. na post ministerského předsedy byl méně bojovný a vždy raději kompromis hledající lord Halifax, jenž se navíc v Konzervativní straně těšil podstatně silnější podpoře. Sjednal by mír s Německem, jestliže dnes víme, že i z pozice ministra zahraničí prosazoval v posledních květnových dnech (tj. po faktickém zhroucení západní fronty, ale ještě před úspěšnou evakuací 210 000 britských vojáků od Dunkerque) při jednáních vlády, aby byly s italským zprostředkováním zahájeny takové sondáže?2 A jak hrozivé důsledky by to mělo pro budoucí vývoj nejen v Evropě, ale na celém světě? Při důkladném promýšlení dějin druhé světové války, ale i celého 20. století, tento historický rozcestník prostě nelze obejít.