Kategorizace prací

Rozeberme si tuto metodu krok po kroku v návaznosti na současně platné předpisy.

Základní legislativní požadavky definuje zákon 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v platném znění:

• Podle míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců, a jejich rizikovosti pro zdraví se práce zařazují do čtyř kategorií. Do kategorie se nezařazují práce prováděné na pracovištích staveb prozatímně užívaných ke zkušebnímu provozu, který nepřekročí jeden rok.

Dochází zde tedy k určitému škálování ( určitá analogie známkování ve škole 1-5 , zde 1 - 4 ) dle výše rizika. Pokud se na pracovištích zaměstnavatele vyskytují rizikové faktory, je zaměstnavatel povinen měřením zjišťovat a kontrolovat jejich hodnoty a zabezpečit, aby byly vyloučeny nebo alespoň omezeny na nejmenší rozumně dosažitelnou míru, tj. zaměstnavatel je povinen riziko vyhledat a jeho výši zhodnotit . Práce ve zkušebním provozu ještě nejsou pracemi prováděnými rutinně, ale naopak zkušební provoz slouží k ověření technologie a k snaze během tohoto provozu minimalizovat působení škodlivin.

• O zařazení prací do třetí nebo čtvrté kategorie rozhoduje příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Návrh předkládá zaměstnavatel, a to do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení výkonu prací. Práce do druhé kategorie zařazuje zaměstnavatel, a to do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení jejich výkonu, změny podmínek odůvodňující zařazení práce do druhé kategorie. Ostatní práce na pracovištích zaměstnavatele, které nebyly takto zařazeny, se považují za práce kategorie první.

Práce kategorie první mají tak malý zdravotní dopad, že je v praxi příliš nesledujeme. Patří sem např. různé administrativní práce nesouvislého charakteru - tj. není to hlavní pracovní činnost, pomocné práce, práce krátkodobého charakteru atp.
Kategorie druhé si v současné době kategorizuje zaměstnavatel sám, orgán ochrany veřejného zdraví jeho návrh ( pokud práci nezařadí do rizika ) pouze bere na vědomí.