Komunikace a rétorika

Obecná definice komunikace
Psychologickém slovníku pod heslem komunikace nalezneme několik definicí tohoto pojmu. Komunikace je zde definovaná jako dorozumívání, sdělování, přičemž všeobecně se nejedná o specifický lidský jev, existuje i u živočichů (Hartl, Hartlová 2000). Slovo komunikace pochází z latinského výrazu communicatio = společná účast, communicare = činit něco společným, společně něco sdílet (Vybíral, 2000). V psychologii toto „činit něco společným“ znamená zbavit subjektivity, výlučné vázanosti na psychiku toho, kdo s druhým sdílí to své. S tím tedy souvisí i širší pohled na sociální komunikaci, který ji chápe nejen j ako proces výměny informací, ale i jako proces výměny zkušeností, představ, pocitů atd. Z tohoto pohledu je každé chování komunikací a každá komunikace ovlivňuje chování. H. Lasswell (In Vybíral, 2000) říká, že pro komunikaci je rozhodující - kdo co říká, jakým kanálem, komu, s jakým účinkem a postupně se doplnilo ještě proč.
Struktura komunikace
Základní prvky komunikace společně popisují komunikační proces. Pro připomenutí jednotlivé prvky (Křivohlavý, 1988)
• kdo mluví (KOMUNIKÁTOR)
• co říká (KOMUNIKÉ)
• kdy mluví
• ke komu mluví (KOMUNIKANT)
• kde mluví
• jak mluví (prostřednictvím jakého média, KOMUNIKAČNÍ KANÁL)
• proč mluví (motivace)
• s jakým účinkem
Proces komunikace mezi lidmi je možné popsat pomocí schématu komunikačního procesu, nazýváme jej také popisem komunikačního řetězce. Je odvozeno od popisu technické komunikace, na druhé straně jsou přidány specifika mezilidského kontaktu.