Konstitucionalizace EU

Problém institucionální reformy
─ koexistence modelů vládnutí - sdílení pravomocí států a společenství
o problém rovnováhy mezi členskými státy - zejm. rozšiřování - malý počet velkých států x velký počet malých států se odráží v počtu komisařů a vážených hlasů v Radě, zastoupení politických sil v E Parlamentu není podle počtu obyv., nejcitlivější otázka
o problém rovnováhy mezi členskými státy a společenstvím - zejm. nejasné hranice kompetencí - Jak moc bude otevřené okno pro další expanzi kompetencí? EU se snaží stanovit hranice, ale je to nemožný úkol, vytvoření zcela jasné a zřetelné hranice je obtížné, proces konstitucionalizace se o to snažil
o problém rovnováhy mezi institucemi - zejm. rozhodovací procesy - rozsah působnosti, kdo s jakými pravomocemi a s jakou váhou může rozhodovat o tvorbě politiky v jednotlivých oblastech
─ existoval rámec pro tvorbu politiky, ale dlouhodobě málo využitelný (kromě celní unie) -> od 80. let proces expanze oblastí tvorby politiky (Jednotný evropský akt = první vlna -> Maastricht největší rozšíření)
─ díky expanzi se vytváří permanentní tlak na kontrolu či případné požadavky na změnu institucionálních řešení z hlediska pravidel podílu na rozhodovacím procesu
─ otázka poměru vlivu členských států, vliv Evropského parlamentu, definice kvalifikované většiny
─ spor mezi Komisí, EP a Radou - podílí se na legisl. procesu: trend postupného posilování EP - od 79 přímé volby= hl. argumentace - má přímou legitimitu, měl by mít větší pravomoci a mohl být srovnán s národními parlamenty, př posilování: rozhodnutí o rozpočtu, možnost navrhovat změny k návrhům Komise (jen k nepovinným výdajům), Maastricht zavedl pravomoc spolurozhodování v legisl. procesu - EP se stal součástí rozhodovacího procesu přijímání legislativy= významné posílení!