Literatury východních Slovanů

Ruská, ukrajinská a běloruská literatura se vyvíjely na východoevropském teritoriu ze společných kořenů spjatých se vznikem prvního státního útvaru východních Slovanů - Kyjevské Rusi - a zejména s tíživé a dlouho se prosazujícím procesem christianizace, kteiý na toto území přinesl písmo a překlady náboženských (v první fázi především liturgických) i světských textů. Bylo by tedy na místě mluvit spíše o staré, starší či středověké literatuře východních Slovanů než o staroruské literatuře, která obvykle v světovém povědomí nesprávné zastupovala nejstarší vývojovou fázi dalších dvou národních literatur (staroukrajinské a staroběloruské). Společné jsou kořeny a další poměrně dlouhá historická etapa zahrnující počátky a kulminaci písemnictví Kyjevské Rusi. i když i zde -stejně jako ve sféře jazykové - jsou patrné regionální rozdíly, které pak vedly k vzniku známé východoslovan-ské tripartice. Jestliže někdy označení „starororuský" zastupuje celé teritorium východních Slovanů, má to své příčiny: jednak tu. že slovo „ruský" neznamenalo původně Rusy v dnešním slova smyslu, dokonce ani ne Slovany, ale členy vojenských družin skandinávského původu. tedy varjagy. vikingy, kteří později utvořili první ky-jevskou dynastii Ruríkovců. Onomastika tento vývoj potvrzuje: kořeny „ras" a „ros" odvozené z ugrofinského pojmenování germánských Skandinávců a tyto kořeny v místních jménech, historicky dochovaná jména prvních kyjevských knížat (knedz - knjaz' - od germ. kunig. viz. něm. Konig a angl. king). jako např. Vladimír (Waldemar) nebo Olga (Helga) ukazují na rozhodující organizační úlohu tohoto elementu usazeném na staré obchodní cestě "iz varjag v greki". tedy ze Skandinávie přes teritorium východních Slovanů a jejich řeky do Cařihradu. Další pozoruhodnosti je vývoj jazyka, jenž lingvisté označují za obecně východoslovenský (ras. obščevostoč-noslavjanskij) s tím. že souběžně probíhala permanentní diferenciace a nové scelování vedoucí nakonec k vzniku jazykové tripartice.