NAFTA - dopad integrace na ekonomiky signatářských států

V celosvětové společnosti se v dnešní době vytváří spletitý systém vazeb a vztahů. Nejvíce provázanou oblastí je sféra ekonomická. Síla nadnárodních koncernů nabývá na stále větším významu. Globalizace v tomto směru postupuje dokonce rychleji než liberalizace světového obchodu. Navíc, liberalizaci v celosvětovém kontextu dnes předstihují snahy o regionální hospodářskou integraci.
Nejsmělejším plánem, který již je realizován dlouhá léta, je hospodářské seskupení evropské. Státy dnešní Evropské unie mají obrovský ekonomický potenciál, čehož si jsou dobře vědomi jejich „konkurenti“, především z regionu severoamerického. Bezesporu to byl právě vzor evropské ekonomické integrace, jenž byl podnětem pro vznik obdobných iniciativ právě v Severní Americe.
V roce 1987 byly završeny snahy o vytvoření zóny volného obchodu mezi USA a Kanadou - byla přijata Dohoda o volném obchodu (The Canada-U.S. Free Trade Agreement, FTA). Dohoda neměla takový přínos, jak se očekávalo, především díky již tak velké provázanosti obou ekonomik a nízkým překážkám vzájemného obchodu. Objem obchodu mezi nimi se dokonce v následujících letech snížil. Spojené státy také uzavřely tři obchodní dohody s Mexikem v letech 1985 až 1989. Obchodní výměna mezi těmito zeměmi vzrostla v průběhu těchto let na dvojnásobek. Ve stejné době začala jednání mezi Kanadou a Mexikem, která se však netýkala vzájemného obchodu. Až v březnu 1990 podepsaly státy deset dohod ohledně výměny informací v oblastech zemědělské produkce, životního prostředí a dalších. Všechny tři státy, především USA, směřovaly však dále k užší integraci, k uzavření třístranné Severoamerické dohody o volném obchodu - NAFTA (North American Free Trade Association, NAFTA / ALENA / TLCAN). Uvažuje se dokonce o přistoupení Chile k Dohodě. Nakonec celá „západní hemisféra“ hodlá v budoucnu vytvořit Americkou zónu volného obchodu (AFTA).