Hledej
Zobraz:
Univerzity
Kategorie
Rozšířené vyhledávání
12 663
projektů
Obecná fyziologie vzrušivých tkání
«»
| Přípona |
Typ studijní materiál |
Stažené 4 x |
| Velikost 2,2 MB |
Jazyk český |
ID projektu 6291 |
| Poslední úprava 27.07.2015 |
Zobrazeno 1 640 x |
Autor: jiri.hosko |
Sdílej na Facebooku |
||
| Detaily projektu | ||
- Cena:
2 Kreditů - kvalita:
89,8% -
Stáhni
- Přidej na srovnání
- Univerzita:Technická univerzita v Liberci
- Fakulta:Ústav zdravotnických studií
- Kategorie:Přírodní vědy » Zdravotnictví, lékařství
- Předmět:Fyziologie
- Studijní obor:-
- Ročník:1. ročník
- Formát:PDF dokument (.pdf)
- Rozsah A4:99 stran
1. KLIDOVÝ MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL
Živočišná buňka je kryta cytoplasmatickou membránou, která odděluje extracelulární a intracelulární prostředí. Vedle řady významných funkci je cytoplasmatická membrána nositelem dobře měřitelného elektrického jevu -membránového potenciálu (MP). Každá živá buňka vykazuje určitý membránový potenciál; MP je stejně významným projevem života na buněčné úrovni jako metabolismus, rozmnožování, pohyb, atd. Membránový potenciál je možné změřit za pomoci techniky elektrod tak malých, že neporuší celistvost cytoplasmatické membrány. Nejčastěji se používá techniky skleněných mikroelektrod (viz obr. 1). Mikroelektroda je skleněná trubička vytažená do tenké mikrokapiláry, která je v celém průběhu průchodná a jejíž zevní průměr hrotu není větší než 1 μm. Protože sklo samo je dokonalý izolant, je potřeba vyplnit kapiláru vhodným vodivým mediem. Obvykle se užívá roztoku nějakého dobře disociujícího elektrolytu, např. roztoku chloridu draselného v koncentraci 3 mol.l-1.
Živočišná buňka je kryta cytoplasmatickou membránou, která odděluje extracelulární a intracelulární prostředí. Vedle řady významných funkci je cytoplasmatická membrána nositelem dobře měřitelného elektrického jevu -membránového potenciálu (MP). Každá živá buňka vykazuje určitý membránový potenciál; MP je stejně významným projevem života na buněčné úrovni jako metabolismus, rozmnožování, pohyb, atd. Membránový potenciál je možné změřit za pomoci techniky elektrod tak malých, že neporuší celistvost cytoplasmatické membrány. Nejčastěji se používá techniky skleněných mikroelektrod (viz obr. 1). Mikroelektroda je skleněná trubička vytažená do tenké mikrokapiláry, která je v celém průběhu průchodná a jejíž zevní průměr hrotu není větší než 1 μm. Protože sklo samo je dokonalý izolant, je potřeba vyplnit kapiláru vhodným vodivým mediem. Obvykle se užívá roztoku nějakého dobře disociujícího elektrolytu, např. roztoku chloridu draselného v koncentraci 3 mol.l-1.
Klíčová slova:
fyziologie
vzrušivé tkáně
klasifikace
vodivost
nervové tkáně
svalová činnost
Obsah:
- 1. KLIDOVÝ MEMBRÁNOVÝ POTENCIÁL
1.1. Klasifikace buněk podle chování membránového potenciálů
1.2. Složeni extracelulární a intracelulární tekutiny
1.3. Vodivost cytoplasmatické membrány
1.4. Elektrochemický rovnovážný potenciál
1.5. Membránové proudy
1.6. Výklad klidového membránového potenciálu
2. AKČNÍ POTENCIÁL
2.1. Změny napětí během akčního potenciálu
2.2. Iontová podstata AP (viz obr. 5)
2.3. Vznik akčního potenciálu
2.4. Změny dráždivosti membrány během AP
2.5. Elektrické odpovědi membrány dráždivé
3. FYZIOLOGIE NERVOVÉ TKÁNĚ
3.1. Neuron
3.2. Další buněčné elementy nervové tkáně
3.3. Degenerace a regenerace
3.4. Metabolismus nervové tkáně
4. ŠÍŘENÍ ELEKTRICKÝCH JEVŮ PO BIOLOGICKÝCH MEMBRÁNÁCH
4.1. Fyzikální podstata šíření elektrické změny po biologické membráně
4.2. Elektrotonické šíření
4.3. Šíření akčního potenciálu
4.4. Šíření AP v nemyelinizovaném nervovém vlákně
4.5. Šíření AP v myelinizovaném vlákně
4.6. Směr vedení AP po nervovém vlákně
4.7. Periferní nerv
5. FYZIOLOGIE SYNAPSE
5.1. Základní pojmy
5.2. Struktura chemické synapse
5.3. Funkce synapse
5.4. Elektrofyziologie synapse
5.5. Odstraňování mediátoru ze synapse
5.6. Přenosové vlastnosti synapse
6. OBECNÁ FYZIOLOGIE RECEPTORU
6.1. Úvod
6.2. Pojem informace
6.3. Principy stavby a funkce receptorů
6.4. Kódováni v receptorech
6.5. Senzorická jednotka
6.6. Receptory a vědomí
6.7. Klasifikace receptorů
7. VZTAHY MEZI NEURONY
7.1. Reflexní oblouk
7.2. Princip konvergence a divergence
7.3. Mechanismus facilitace
7.4. Inhibice
7.5. Reverberační okruhy
7.6. Zdroje akčních potenciálů v nervových sítích
8. MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE SVALOVÉ KONTRAKCE
8.1. Úvod
8.2. Stavba sarkomery kosterního svalu
8.3. Příčné můstky
8.4. Chování sarkomery během kontrakce
8.5. Hospodaření vápníkem v kosterním svalu
8.6. Vazba mezi excitací a kontrakcí v kosterním svalu
8.7. Nervový původ excitace vláken kosterního svalstva
9. FYZIOLOGIE KOSTERNÍHO SVALU
9.1. Úvodní poznámky
9.2. Přenos podrážděni na vlákna kosterního svalu
9.3. Mechanické vlastnosti kosterního svalu
9.4. Energetika svalové činnosti
9.5. Význam inervace pro činnost kosterního svalu
9.6. Poruchy svalové činnosti
10. HLADKÉ SVALSTVO
10.1. Morfologické poznámky
10.2. Podstata kontrakce v hladké svalovině
10.3. Elektromechanická vazba v hladké svalovině
10.4. Elektrické projevy buněk hladké svaloviny
10.5. Mechanické vlastnosti hladkého svalu
10.6. Energetika hladké svaloviny
10.7. Excitace hladíte svaloviny
11. ELEKTROFYZIOLOGIE BUNĚK MYOKARDU
11.1. Elektrofyziologické dělení buněk myokardu
11.2. Elektrické projevy pracovních vláken
11.3. Membránové potenciály pacemakerových buněk
12. ZVLÁŠTNOSTI FYZIOLOGIE MYOKARDU
12.1. Odlišnosti struktury myokardu a kosterního svalu
12.2. Hospodařeni vápníkem v buňkách myokardu
12.3. Kontraktilita myokardu
12.4. Metabolismus myokardu
12.5. Inervace myokardu