Pasivní ochrana stromů v obytném prostředí

Půjdeme-li do důsledků, pak dojdeme k závěru, že vlastně žádná pasivní ochrana stromů v našem obytném prostředí neexistuje. Uděláme-li totiž jakékoliv opatření s cílem umožnit stromům, aby vydržely i na obtížném, extrémním stanovišti, uskutečňujeme vlastně aktivní ochranu. Význam slova pasivní totiž je: trpný, nečinný, netečný, tj. takový, který se přímo neúčastní něčeho. A to my přece ve vztahu ke stromů neděláme. Ochrana kmenů před poškozením např. stavební činností, nadkrývání kořenového balu stromů v ulicích kovovými mřížemi, podpírání stromů proti vyvrácení dřevěnými nebo kovovými podpěrami - to všechno přece nejsou pasivní způsoby, ale způsoby vysloveně aktivní.
Vše začíná už výběrem vhodných druhů stromů pro určité lokality. Je to vysoce aktivní a zodpovědná práce a nelze říci, že by vždy byla u nás dělána na potřebné úrovni. O tom svědčí i sedmdesátileté lipové aleje v ulicích s rodinnými přízemními domky. Ti, co lípy sázeli někdy na počátku tohoto století, zřejmě neuvažovali v předstihu a zanechali nám tu dědictví, o které se mohou svádět nevraživé spory. Lípy, vysázené v ulicích s rodinnými domky na vzdálenost 6 m od sebe, mohou být tak do třiceti let svého věku velmi roztomilé a nikomu nepřekážejí. Po padesáti a více letech ovšem už jsou většinou v takových lokalitách na obtíž a naskýtají se dvě možnosti řešení. Buď všechny vyporážet a nahradit výsadbou stromů s menšími korunami nebo sáhnout k pracnému a opakujícímu se zásahu - stálému seřezávání, tvarování. Většinou se volí druhá možnost, ale je to racionální? Lípa je například velmi majestátní strom, nechá-li se volně rozrůstat do svých přirozených rozměrů. To však z řady důvodů v ulicích měst obvykle nelze, takže se přistupuje k omezovacímu řezu, který vlastně natrvalo odstraní přirozený charakter stromu - vytvoří z něho záměrně doživotního "mrzáka".
V zájmu objektivity nutno podotknout, že mnohé dřeviny snášejí řez dobře, zejména ty, které jsou schopny rašit i ze starého dřeva. Této vlastnosti bylo využíváno i zneužíváno ve formálních zahradních slozích (renesance, baroko), kde byly rostliny podřízeny uměleckému a architektonickému záměru a byly nuceny růst proti své přirozenosti. Stromy a keře k tomu byly nuceny řezem a tvarováním do stěn, hranolů, kvádrů, kuželů, koulí a kvůli tomu tehdy nevznikla žádná "protestní hnutí", která by proti takovým způsobům demonstrovala. Z tehdejší doby pochází zkušenost, že ke stříhání a tvarování se nejlépe hodí