Počátky péče o památky urbanismu

V 16. stol. byly kromě různých chorob ve městech a vesnicích největší hrozbou požáry. Jejich šíření napomáhaly hlavně materiály staveb, jako např. doškové a šindelové krytiny. Z těchto důvodů se měnil obraz gotických měst, kde byly roubené stavby i v době renesanční. Příkladem je přestavba po požáru 1526 Nového Města nad Metují, 1538 v Pardubicích a Slavonicích a 1541 na Malé Straně a Hradčanech.
Na lidi v té době působila složka náboženská až mystická, což znamená víru
ve sv. Floriána, ochránce proti ohni nebo různé patrony měst. To vedlo k budování děkovných soch za ochranu města nebo pořizování rytin zobrazujících zázračnou ochranu města či čtvrtě. O účinnou ochranu proti požárům se ale postarala až doba osvícenská v rámci svých reforem.
V rámci Habsburské monarchie byly v 18. stol. připraveny řády proti ohni pro obce
a města. Kromě toho jak hasit, uvažují nařízení také o příčinách vzniku požárů, jako je nebezpečný způsob stavění domů, neopatrnost, nepečlivost a nedbalost. Pro zamezení doporučují směrnice prejzovou nebo šindelovou krytinu, ale nikdy ne doškovou! Řád zakazoval také budování světnic a příbytků v podkroví a tam kde byly, bylo nakázáno obezdění. Na Hradčanech byla v 1815 zřízena cihelna, aby mohli lidé nahrazovat dřevěné komíny, které bylo nařízeno strhnout, za komíny zděné. Důležité bylo také nařízení o požárních zdech mezi domy, které mělo za následek, že hřebeny střech byly obráceny rovnoběžně s domovní frontou ulic a náměstí. Krajský úřad označil štíty na náměstí za škodlivé. V Novém Městě nad Metují byly navíc odstraňovány i chrliče odvádějící vodu z úžlabí sedlových střech.