Porozumění v komunikaci

Uvedení

Zaměříme se především na aspekty porozumění, tedy na přesnost a srozumitelnost. Otázkou, na kterou se budeme snažit odpovědět je: Jak to, že si lidé nerozumějí, když mluví stejnou řečí? Verbální komunikaci jsme si vymezili v minulé části jako komunikaci využívající lingvistických znaků vymezených pro řeč jako nástroj přirozeného jazyka.V tomto smyslu je to komunikace symbolické, zprostředkovaná, digitální a také specificky lidská. Pozn.: To ovšem neznamená, že i subhumánní nemohou používat symbolů, nebo že si nemohou osvojit "řeč", včetně početních operací (viz některé pokusy s opicemi, odhalující, jak málo toho víme - a jak skromnější bychom jako druh měli být).

1. Denotativní a konotativní aspekt komunikace
Rozlišujeme dva aspekty verbální komunikace: obsahový a vztahový. Obsahový aspekt ukazuje předmětnou věcnou - denotativní stránku komunikace. Nejčastěji je dán slovním významem (tím, co pod jménem můžeme najít ve slovníku). Vztahový aspekt naznačuje konotativní stránku komunikace. Je dán slovním smyslem ( ukazuje na osobní vztahy osobní vazby mezi komunikujícími nebo na souhrn pocitů, které je v nich slovo schopno vyvolat). Zatímco význam slova je pro všechny účastníky stejný, smysl slova je určen kontextem osobní historie, protože slovo je schopno evokovat pocity, emoce, nálady, prožitky (slovo je schopno zabít). Smysl je tedy individuálnější, pohyblivější a pestřejší.