Připojování vodičů

1.OBJASNĚNÍ PROBLEMATIKY

1.1. Rozdělení spojů
Elektrický obvod je ve své podstatě a z teoretického pohledu velmi jednoduchý objekt. Zdroj, spotřebič a ekvipotenciální propojení mezi nimi. V rámci tohoto cvičení bude naše pozornost zaměřena. na body, v nichž jsou kovové vodiče, zajišťující ono ekvipotenciální propojení, připojené ke spotřebiči či zdroji, nebo v nichž jsou kratší úseky delšího vedení vzájemně spojeny. Máme na mysli mechanický a tím též elektrický spoj dvou kovových častí, z nichž alespoň jednu tvoří vodič vedení. Tyto spoje svými vlastnostmi značně ovlivňují kvalitu, spolehlivost a životnost elektrického obvodu, i když v jednoduchém teoretickém např.spolehlivostním modelu se s tím vůbec nepočítá. To je jeden z důležitých rozdílů mezi teoretickým a praktickým pohledem na elektrický obvod.
Spotřebič není zpravidla připojen ke zdroji natrvalo, ale může být v libovolný okamžik odpojen a opět připojen. Mezi něj a zdroj je vřazován přístroj (vypínač, stykač,jistič, odpojovač apod.), který tuto činnost zajistí. Spojení či rozpojení obvodu je pak realizováno kovovými částmi, zvanými elektrické kontakty, které tvoří samostatnou kapitolu problematiky elektrických přístrojů. Jsou navrženy tak, aby zajišťovaly snadné, rychlé a mnohonásobně opakovatelné spojení a rozpojení elektrického obvodu. To je jejich funkční poslání. Takové spoje nemáme v rámci této úlohy na mysli.
Zcela opačným případem jsou spoje nerozebíratelné. Vzniknou pájením (měkkým, tvrdým), svařováním nebo lisováním za studena (dnes preferovaným a stale rozšiřovaným), případně snýtováním. Takto je proveden např. spoj mezi koncem vodiče a kabelovým okem, mechanicky pevný spoj dvou dílčích častí vedení (třeba podzemního kabelu) nebo spoj mezi fázovými cívkami vinutí elektrického stroje spod.