Příspěvek k obsahovému zaměření hospitační činnosti ředitelů základních a středních škol

Úvod

Tvůrci rámcových vzdělávacích programů pro základní a střední školy předpokládají , že příprava a implementace školních vzdělávacích programů výraznou měrou přispěje ke zvýšení profesionalizace učitelských sborů i ke zvýšení jejich společenské prestiže. Učitelé se budou muset učit nejen technikám tvorby ŠVP, ale i odpovídajícím metodám a formám práce s dětmi a mládeží. Učitelé také přeberou plnou odpovědnost za úroveň vzdělanosti svých žáků, která jistě bude velmi pečlivě sledována nejen rodičovskou veřejností. Je téměř jisté, že tak náročný úkol, jímž zpracování školního programu je, se nemusí podařit najednou. Proto se předpokládá, že vedení škol a učitelé sami budou permanentně provádět autoevaluaci své pedagogické práce proto, aby se jejich škola měnila k lepšímu a byla více konkurenceschopná.

Jedním z prostředků autoevaluace práce školy je hospitační činnost vedoucích pedagogických pracovníků (ředitelů, zástupců, vedoucích učitelů…). V tomto příspěvku se nebudu zabývat technikou hospitační činnosti. Zájemcům o tuto problematiku doporučuji vyčerpávající publikaci S. Rysa Hospitace v pedagogické praxi z roku 1988 nebo různé metodické materiály vydávané agenturami Raabe, Atre apod. Pozornost soustřeďuji na obsahovou stránku hospitace. Jde o to, co při hospitaci na přímé práci učitele sledovat a jak to posuzovat. Opírám se při tom o výčet klíčových pedagogických dovedností, které popsal Ch. Kyriacou ve své práci Klíčové dovednosti učitele. Praha: Portál, 1996. Uvedené pedagogické dovednosti bychom mohli chápat jako jakýsi standard, jehož by měl každý učitel v naší současné škole dosáhnout jako základu svého dalšího rozvoje.