Program podpory environmentálních technologií v České republice

Úvod

Postupné snižování dopadů ekonomických aktivit na životní prostředí klade stále větší technické i finanční nároky na využívané technologie. 90. léta byla v České republice ve znamení realizace tzv. koncových opatření, která sice znamenala významné přínosy pro zlepšování stavu životního prostředí (zejména v čistotě ovzduší), ale na druhé straně byly v důsledku tohoto přístupu vynaloženy poměrně velké finanční prostředky. V současné době je potřebné orientovat celou společnost na využívání nových technologií, včetně environmentálních technologií s významným přínosem pro životní prostředí, jako jednoho ze základních předpokladů hospodářského růstu. Tyto technologie by měly mít především preventivní charakter, tzn. že by se měly soustředit na předcházení vzniku environmentálních problémů, nikoliv na napravování již vzniklých škod.

Uvedenou skutečnost si uvědomilo a stále více uvědomuje i mezinárodní společenství (OSN, OECD, Evropská unie) a potvrdilo ji ve svých programových dokumentech. Podpora environmentálních technologií vyplývá z řady dokumentů EU - např. 6. akční program pro životní prostředí, Strategie udržitelného rozvoje Evropské unie, Lisabonská strategie a z různých mezinárodních závazků, jako je především Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu, Rozvojové cíle tisíciletí a Implementační plán Světového summitu o udržitelném rozvoji.

Střednědobé hodnocení Lisabonské strategie zdůraznilo souvislost mezi ekonomickými, sociálními a environmentálními cíli, včetně vlivu environmentální politiky na konkurenceschopnost evropského trhu a ekonomiky jako celku. Na neformální Radě pro životní prostředí v červenci 2004 bylo uznáno, že rozvoj environmentálních technologií pozitivně přispívá k plnění Lisabonských cílů, kterými jsou dosažení ekonomického růstu, konkurenceschopnost a podpora zaměstnanosti v Evropské unii.