Rozpustnost solí ve vodě

Úvod
V přírodě i v lidském umělém snažení je voda nejdůležitějším rozpouštědlem. Je to látka zdánlivě jednoduchá: tři lehké atomy, lomená molekula se silně polárními vazbami, se dvěma volnými elektronovými páry, bez možnosti nějaký další elektronový pár přijmout, ale přesto se pyšní několika významnými vlastnostmi:
» na to, jak má nízkou hmotnost, vře neúměrně vysoko (jaký bod varu má uhlovodík srovnatelné mol. hmotnosti, který alkan vře při +100°C?), protože je propojena do prostorové sítě dosti pevnými vodíkovými můstky (elektronegativita O a H, více vazeb z jednoho centra)
» kapalná má vyšší hustotu než pevná, protože pevná látka má ve struktuře dutinky, které se při tání zčásti zaplní - viz obrázek (k úvaze: jak by to v přírodě vypadalo, kdyby tomu bylo naopak a led klesal na dno?)
» podléhá disociaci (autoprotolýze), na jejímž základě je definováno pH (kdo neumí, doplní si; znalost se předpokládá, neznalost nepromíjí).
Protože je silně polární, rozpouštějí se v ní iontové soli (nebo látky alespoň trochu polární, např. kratší organické aminy, ketony), jejichž ionty opustí krystalovou mřížku, kde byl každý kation obklopen anionty a naopak, a přejdou do vody, kde je každý ion obklopen (solvatován) molekulami vody (umět namalovat).