Sochařství ve 20. století

Počátek století probíhal ve znamení rozšiřování volnosti a inspiračníeh možností.Vliv afriekýeh řezeb v kombinaci s vlivem kubismu přispěl k netradičním postupům, kdy plastika není vyřezávána, nebo tesána, ale spíše skládána z jednotlivých kusů materiálu. Zajímavé myšlenky vnesli do sochařství futuristé, kteří zavrhovali tradici a přáli si objekty z různých materiálů a mechanicky pohyblivé.

Tyto myšlenky nalezly své uskutečnční v Rusku - Vladimír Tatlin vytvářel konstruované sochy (konstruktivismus — viz abstraktní umění).

Jiný přístup k sochařství mčli dadaisté - „ready- mades" a kubisté (viz).

Současné pracovali i umčlci, kteří necítili potřebu být účastníky jakýchkoliv hnutí a manifestů a přesto jejich způsob tvorby nebyl jen pokračováním umění 19.století, ale čímsi novým a svébytným.

Constantin Brancusi (1876-1957)

Brancusi byl Rumun, žijící v Paříži. Jeho tvorba se rozvětvila do dvou rozdílných způsobů práce: Na jedné straně vysoce abstrahované tvary, zjednodušené až na prvotní formu, zcela bez detailů (Počátek světa, 1924, Torzo mladého muže, 1932). Jeho hlavy jsou vybroušené k naprosté jednoduchosti, tvář je sotva naznačena (Slečna Pogányová, 1913)

Současně vytváří sérii soch tesaných do dubu sekyrou, připomínající primitivní fetiše (Chiméra, Čarodějnice, Duch Budhy).