Sociální exkluze na lokální úrovni

Tato publikace se zabývá sociálním vyloučením v jeho lokální (resp. prostorové) perspektivě. Má dvě části, z nichž první klasifikuje, s ohledem na situaci v ČR, jednotlivé druhy projevů sociální diferenciace a segregace lokalit a jejich obyvatel a soustřeďuje se též na strategie státní správy a samosprávy při řešení situace lokalit, v nichž se koncentrují vylučované osoby. Předkládá obecný náhled na otázky prostorové dimenze sociálního vyloučení a možnosti jejího řešení, konceptualizuje a definuje tento problém na podkladě odborných studií a již realizovaných výzkumů. Z nich vyplývá, že státní správa i řada samospráv vnímá problém prostorových forem sociální exkluze spíše v moralizujícím diskurzu a jeho řešení chápe jako „re-socializaci“ sociálně vyloučených. Jde v jejich pohledu o problém více ekonomický než sociální, jeho řešení je navíc podmíněno fází politického cyklu, který dovoluje sledovat spíše krátkodobé a snadno realizovatelné cíle v souvislosti s tím, jak přijatý postup ovlivní volební preference.

Druhá část publikace má více empirický charakter. Zjišťuje a ověřuje podoby a mechanismy sociálního vyloučení i nástroje a procesy sociálního začleňování z pohledu klíčových aktérů lokální sociální politiky (jak realizátorů, tak tvůrců). Jak se zdá, v úvahách těchto aktérů o otázkách možností a strategií sociálního začleňování převládá spíše integrativní přístup. Ten se projevuje jednoznačnou shodou dotázaných o primárním významu trhu práce a placeného zaměstnání při sociálním začleňování znevýhodněných a sociálně vyloučených lidí. Začlenění na pracovním trhu však musí být doprovázeno řadou dalších provázaných programů a aktivit (od zajištění bydlení, přes rozvoj sociálních služeb až po výchovné působení s cílem omezit mezigenerační přenos vzorců chování a jednání vedoucích k možnému sociálnímu vyloučení).