Sociální pedagogika I. - Sociální deviace a její prevence - distanční text

1. Úvod

Kriminalita, závislosti na drogách, týrání dětí, rasismus, xenofobie, prostituce a řada dalších sociálně deviantních jevů se dostaly do našeho slovníku a zdá se, že v něm velmi rychle zdomácněly. Představují totiž sociální jevy, které se pro společnost staly problémem a pro občana ohrožením.

Cílem předkládaného textu je snaha přiblížit sociálně deviantní či sociálně patologické projevy očima sociálních pedagogů a poskytnout studentům sociální pedagogiky základní orientaci v problematice sociálních deviací. Sociální pedagogiku chápeme jako aplikovanou vědní disciplínu, která z pohledu životní praxe integruje poznatky věd o člověku a společnosti a aplikuje je ve výchovných aktivitách a sociálněpedagogickém dění.

Sociální pedagogika se zabývá celou řadou situací a událostí a především:
• zkoumá propojenost bio-psycho-sociálních jevů ovlivňujících sociální integraci jedince,
• snaží se zařazovat do výchovného procesu zvládání životních situací jedincem a rozvíjení kvality jeho života,
• zaměřuje se na každodennost života jedince a vede ho ke spoléhání se na sebe sama, na hledání vlastních cest,
• zdůrazňuje proces sebe-rozvoje a sebe-poznání a rozvíjí proces svépomoci,
• snaží se působit na jedince při respektování jeho potřeb a zájmů a vést ho zároveň k pochopení povinností a práv i k tvořivé akceptaci dané společenské reality,
• vytváří předpoklady k úspěšnějšímu reagovaní na vnitřní i vnější konflikty, k efektivnějšímu řešení vlastních problémů.