Speciální technologie výroby - část tváření

Základem technologických tvářecích operací jsou velké plastické deformace, při nichž se trvale mění tvar a rozměry tělesa. Děje, které při tom probíhají, mají svou mechanickou a fyzikální podstatu a mohou být provázeny i změnami chemickými. Tvar a rozměry tvářeného tělesa se mění účinkem vnějších sil působících na zpracovávaný kov prostřednictvím pracovních ploch nástroje. Jde tedy o děj především mechanický, který se projevuje různými stavy napjatosti a deformacemi tvářeného materiálu, které jsou ovlivněny vnějším třením na dotykových plochách s nástrojem. Protože kovy a slitiny jsou krystalické látky, je nutno při studiu plastických deformací při tvářecích pochodech sledovat i fyzikální děje, které mají vliv na strukturální změny a tím na fyzikální a mechanické vlastnosti.
Při zpracování kovových materiálů se využívá jejich plasticity, tj. schopnosti přetvoření bez porušení. Tvářecí zahrnuje celou řadu výrobních metod, z nichž mnohé jsou vhodné jen pro sériovou příp. hromadnou výrobu. Tvářecí metody vyžadují většinou drahé výrobní nástroje, jejichž hospodárné využití závisí na počtu vyráběných kusů. Tím se tváření liší od obrábění, kde se používají relativně jednoduché nástroje a tím i levnější.