Popis:
1. Právo jako pojem, fenomén práva
Právo je nezbytné. Kde je společnost, je i právo. Společnost nemůže žít bez řádu a pravidel. Právo snižuje míru chaosu (entropie) ve společnosti, stabilizuje poměry. Ale to jen v tom případě, pokud je samo relativně stabilní a pokud se dodržuje. Každá revoluce, byť provázená chaosem, vytvořila nový řád. Právo je také ovlivňováno vývojem společnosti (spontánně se vyvíjí i přirozené právo) => věci nelze vracet zpět.
Pojem právo nelze jednoduše vymezit. Jedná se o multimediální fenomén, o minimálně duální jev. Nelze jej definovat jednou definicí, jde o polysém.
• právo přirozené (ius naturale) - existuje nezávisle na státě, vzniká a vyvíjí se ve společnosti. Jde o souhrn principů, které jsou adekvátní dosaženému stupni vývoje společnosti. Předchází pozitivní právo (je prepozitivní).
• právo pozitivní (ius pozitivum) - je dané státem, je to právo platné. Pozitivisté rozlišují právo a morálku. Utopická představa -> kdyby nebylo protizákonného jednání, nemuselo by existovat pozitivní právo. Pozitivní právo je tedy předem dáno, jsou to předvídatelná pravidla, která se vynucují, tzn. že protiprávní jednání je postihováno.
Existuje i jiná možnost dělení práva:
• právo objektivní - systém pravidel chování, které uzná (sankcionuje) stát a vymezuje jej
• právo subjektivní - možnost chování, která je zaručena normami objektivního práva. Je však rozdíl mezi subjektivním právem a vlastním chováním (např. mohu, ale nemusím jít volit). Stát má ale povinnost zajistit mi tuto možnost. Jestliže nemám svobodu vůle, nemohu být za své jednání postižen (taková úprava je disfunkční - např. zákon neumírat). Subjektivní právo předchází normativní úpravy. Pokud by zákonodárce postupoval proti subjektivnímu právu, jednal by protiprávně (např. vzít ženám volební právo). Ne vždy ale musí subjektivní právo vyplývat ze zákona (je zaručeno, ale nemusí vyplývat). Souhrn norem upravujících subjektivní právo (vlastnictví, dědictví)se nazývá právní institut.
Klíčová slova:
fenomén práva
objektivní právo
právní normy
právní vztahy
právní stát
Obsah:
- Teorie práva 1 1
1. Právo jako pojem, fenomén práva 2
1.1. Právní vědomí 3
1.2. Systém právní vědy 3
1.3. Systém práva 3
1.3.1. Podle metody právní úpravy 3
1.3.2. Podle předmětu právní úpravy 4
1.3.3. Podle účelu právní úpravy 4
1.4. Mezinárodní a vnitrostátní právo 5
2. Objektivní právo 5
2.1. Problematika normativnosti 5
2.2. Mody normativnosti 6
2.3. Specifické rysy právních norem 6
2.4. Struktura právních norem 6
2.5. Dělení hypotéz, dispozic a sankcí (typy strukturních elementů norem). 7
2.6. Druhy právních norem 7
2.7. Působnost právních norem 8
2.7.1. Věcná působnost 8
2.7.2. Prostorová působnost 9
2.7.3. Osobní působnost 9
2.7.4. Časová působnost 9
2.8. Prameny práva 10
2.8.1. Prameny práva z formálního hlediska 10
2.9. Přehled pramenů práva 10
2.9.1. Právní předpisy - normativní právní akty 10
2.9.2. Soudní precedenty 11
2.9.3. Normativní právní smlouvy 11
2.9.4. Právní obyčeje 11
2.10. Právní řád české republiky 12
2.10.1. Vnitřní struktura právního předpisu 12
2.11. Tvorba právních norem 13
2.11.1. Imperativní způsob vytváření práva - legislativní proces 13
2.11.2. Konsensuální (smluvní) tvorba práva 14
2.12. Typy právních kultur 14
2.12.1. Kontinentální a angloamerický systém - hlavní rozdíly 14
2.12.2. Islámské právo (šaria) 14
2.13. Subjekty práva 15
2.13.1. Normotvorné subjekty práva 15
2.13.2. Osoby 15
2.13.3. Orgány veřejné moci 16
2.14. Interpretace práva 16
2.14.1. Standardní metody interpretace 16
2.14.2. Nestandardní metody interpretace 18
2.14.3. Subjekty interpretace (typy podávaných výkladů dle subjektu interpretace) 18
2.14.4. Argumentace a dokazování v právu 18
3. Realizace právních norem 19
3.1. Hodnocení chování subjektů práva z hlediska objektivního práva 19
3.2. Právní vztahy i. - předpoklady jejich vzniku (právní skutečnosti) 20
3.2.1. Třídění právních skutečností 20
3.2.2. Právní jednání 20
3.2.3. Protiprávní jednání - delikty 21
3.2.4. Právní událost 23
3.2.5. Protiprávní stav 23
3.3. Právní vztahy ii. - subjekty a objekty právních vztahů 23
3.3.1. Subjektivní právo a právní povinnosti 23
3.3.2. Subjekty právních vztahů 25
3.3.3. Objekty právních vztahů 25
3.3.4. Druhy právních vztahů 26
3.4. Právní odpovědnost 26
3.4.1. Sankční postihy při porušení právní povinnosti 26
3.4.2. Druhy právní odpovědnosti 27
3.4.3. Prvky zaviněného porušení právní povinnosti 27
3.5. Aplikace práva 28
3.5.1. Druhy procesů aplikace práva 29
3.5.2. Stadia procesu aplikace 29
3.5.3. Druhy aktů aplikace 32
4. Právní stát, vztah státu a práva 32
4.1. Vznik koncepce právního státu 32
4.2. Historické souvislosti formování právního státu 33
4.3. Rozdíl v pojetí „rechtstaat“ a „rule of law“ 33
4.4. Krize právního státu 34
4.5. Atributy právního státu v materiálním pojetí 34
4.5.1. Vázanost státu právem 34
4.5.2. Lidská práva 35
4.5.3. Dělba moci 35
4.5.4. Demokratický charakter státu 36