Studijní materiál - základy filosofie

Hmota - Mudrci, jichž se zeptáme, co je duše, odvětí, že nevědí. Otážeme - li se jich, co je hmota, dají stejnou odpověď. Pravda, profesoři a zvláště žáci to vědí výborně, a řeknou - li, že hmota je objemná a dělitelná, myslí, že tím je všecko řečeno. Avšak požádáme - li je, aby pověděli, co je ta objemná věc, jsou v rozpacích. "Je to složeno z částí," řeknou. A z čeho jsou složeny ty části? Jsou prvky těch částí dělitelny? Tu jsou něni, nebo mluví příliš mnoho, což je stejně podezřelé. Je tato téměř neznámá bytnost, nazývaná hmotou, věčná? Celý starověk tomu věřil. Má sama ze sebe činnou sílu? Mnozí filosofové se tak domnívali. Ti, kdož to popírají, mají právo to popírati? Nechápete, že by hmota mohla něco míti sama ze sebe. Ale jak můžete tvrdit, že nemá sama ze sebe vlastnosti, jež jí jsou nutny? Nevíte, jaká jest její povaha, ale odpíráte jí vlastnosti, které jsou v její povaze, neboť když už jest, musí býti nějakého způsobu, musí míti nějaký tvar, a jakmile má ten nezbytný tvar, nemohly by se k tomu jejímu tvaru pojiti ještě i jiné vlastnosti? Hmota existuje; vy znáte ji jen ze svých pocitů. Ach, co nám je platna všecka duševní schopnost do dob, kdy používáme rozumu? Geometrie nám odhalila velmi mnoho pravd, metafysika velmi málo. Můžeme hmotu zvážiti, změřiti, rozložiti; chceme - li však jíti za meze těchto hrubých výkonů, vidíme v sobě bezmocnost a před sebou propast.