Učební text z Fyziologie

1. Buněčná fyziologie

Všechny živé organizmy jsou složeny z buněk. Lidské tělo tvoří přibližně 75.1018 buněk. Jako základní strukturální i funkční jednotka dovede buňka přijímat potřebné živiny z okolního prostředí a tím udržovat svou strukturu i specifické funkce.
Jako život každého živého organizmu je i život buňky časově omezený. Nová buňka vzniká buněčným dělením a zaniká dalším dělením nebo smrtí. Buňku definujeme jako nejmenší jednotku živého organizmu schopnou nezávislé existence.

1.1. Struktura a funkce buněk
Velikost buněk je velmi rozdílná, od několika m až po l m, uvažujeme-li nervovou buňku i s jejími výběžky. K zajištění základních funkcí si buňky během vývoje vytvořily specifické struktury zvané buněčné organely (Obr.I-1.).
1.1.1. Plazmatická membrána
Zajišťuje integritu buňky (Obr.I-1.1.). Je to struktura, jež odděluje buňku od zevního prostředí, ohraničuje její tělo i výběžky a chrání ji před vnějšími vlivy. Není strukturou rigidní, nýbrž nesmírně plastickou, která se aktivně účastní buněčného metabolizmu regulace poměrů mezi extracelulárním a intracelulárním prostředím, přispívá k morfologické stabilitě buňky. Z funkčního i morfologického hlediska je jednou z nejdůležitějších buněčných organel. O plazmatické membráně bude podrobněji pojednáno v části 2. této kapitoly.