Vlastnictví v římském právu

- vlastnictví označováno jako proprietas (věc je někomu výlučně vyhrazena, je jeho „vlastní“) nebo dominium (vlastník je „pánem“ věci)
- ius utendi = právo věc užívat, ius frutendi = požívací právo brát plody (i zisk, úroky, …), ius posidendi = právo věc držet, ius dispodendi = právo právně disponovat s věcí, ius ab utendi = právo věc zničit
- = nejširší možný právní vztah k věci
- Spoluvlastnictví - vlastníci oba dohromady musí říct, že jsou vlastníky

Kviritské x bonitární (G II/§ 40 (s. 105))
- Kviritské: dominium ex iure Quiritium = civilní vlastnictví - vlastnický vztah chráněný římským právem civilním - nejstarší a původní složka římského právního řádu
o Subjektem mohl být i římský občan
o Převádění možno zpočátku jen mancipací a později i injurecessí
o Je vlastníkem
- Vlastnické vztahy osob, které nebyly římskými občany, ale cizinci či peregriny, nebyly v Římě původně chráněny vůbec - nepovažovaly se za vlastnictví v právním smyslu -> později peregrinský praetor -> zvláštní vlastnictví peregrinů
- Bonitární = praetorské: s rozvojem směnných a obchodních vztahů, které si vynucovaly neformální způsoby převodu vlastnického práva (např. tradice)
o Má věc v majetku