Volební systém ve vybraných zemích Evropy

ÚVOD
Svobodné volby jsou základním předpokladem demokratického vývoje každé společnosti. Konkrétní modely naplňování tohoto teoretického postulátu se v jednotlivých zemích liší. Politická teorie zná pojem „volební inženýrství“, kterým popisuje skutečnost, že způsob jakým je demokratický parlament personálně naplňován může ovlivnit jeho složení. Mnohé komparativní studie dokládají, že tomu tak skutečně je.
Teoreticky existují čtyři metody tzv. ”volebního inženýrství”, které ovlivňuje jak politický systém, tak strukturu jednotlivých stran:
1. zvýšení/snížení omezující klauzule pro vstup do parlamentu. V případě zachování ostatních faktorů vede obecně snížení kvóty k větší roztříštěnosti parlamentního stranického zastoupení, naopak zvýšení kvóty vede ke snížení indexu rozpadu. Do této kategorie spadá také případ omezení možnosti vytvářet volební koalice.
2.zvětšení/zmenšení volebních obvodů. U zmenšení volebních obvodů na úroveň 1:2 k počtu volených mandátů (tj. že z jednoho volebního obvodu jsou voleni dva zástupci) se dá hovořit o jisté formě kvazivětšinového systému. Naopak vymezení jediného volebního obvodu územím státu zvyšuje proporcionalitu
3. zvětšení/zmenšení počtu volených zástupců. Důsledky tohoto kroku jsou jasné: počet zástupců politických stran je úměrný počtu volených poslanců.
4. změna systému přepočtu volebních výsledků. V případě využití Hagenbach - Bischoffovy formule, popř. imperiálního čísla, či dokonce tzv. italské konstanty dochází ke zvětšení vlivu menších politických stran. Naopak při přechodu k tzv. d´Hondtovu děliteli se zvyšuje vliv vítězné strany. Záleží ovšem na velikosti volebních obvodů.