Výpisky - Emerich Coreth: Co je člověk?

FILOSOFICKÉ MYŠLENÍ vyrůstá odedávna ze základní potřeby člověka. Člověk se stále ptá na ZÁKLAD A SMYSL světa -> z toho vyplývá filosofická otázka raných řeckých myslitelů po „arché pantón“ = principu všeho. Tato otázka určuje úlohu filosofického myšlení - u všeho se tázat na základ, všemu jít na kořen. Otázku si klade člověk a kvůli člověku - aby prozkoumal veškerou skutečnost, v níž prožívá sám sebe a aby poznal své vlastní postavení a úlohu v tomto celku bytí. Filosofické myšlení je vždycky svým původem i cílem určováno ANTROPOLOGICKY, - ovšem antropologické východisko není vždycky stejně zřetelné, protože o tom co se jeví jako samozřejmé, se většinou mluví nejméně. ČLOVĚK VTŠINOU NENÍ VÝSLOVNÝM A UŽ VŮBEC NE ÚSTŘEDNÍM TÉMATEM FILOSOFIE. Filosofická antropologie do nejnovější doby neexistovala, ačkoli se filosofické myšlení odedávna zabývá lidským myšlením - LOGIKOU, mravním jednáním - ETIKOU, i postavením člověka v přírodě - FYZIKOU, a v celku bytí - METAFYZIKOU.

I. ČLOVĚK V ŘECKÉM MYŠLENÍ
Filosofie řecké antiky byla převážně určována objektivním myšlením - pohled je upřen na svět, kosmos, universum. Tato filosofie se snaží prozkoumat podstatu, formy a zákony bytí věcí. Dochází k poznání STUPŇOVITÉHO ŘÁDU BYTÍ, který vystupuje od neživých věcí přes živé bytosti až po bytí a činnost ducha. V tomto univerzálním řádu PŘIPADÁ ČLOVĚKU CENTRÁLNÍ POSTAVENÍ. Je jednotícím středem, který je už od 5. století přnl. označován jako „MIKROKOSMOS“. V něm se spojují všechny stupně bytí a života ve vyšší jednotu, který je odrazem univerza. Člověk se vyznačuje vlastní podstatou, kterou tvoří jeho DUŠE. Spis o člověku (který byl ve středověku neustále komentován) je Aristotelovo dílo „O duši“ (Peri psychés), nikoli o člověku. Slovo DUŠE se v antickém myšlení stává klíčovým. Jde primárně o duši, nikoli o celého člověka. O PSYCHO-logii, nikoli o ANTROPO-logii.