Výpisky - Ramsbotham, O. - Woodhouse, T. - Miall, H. (2005): Contemporary Conflict Resolution. Cambridge: Polity.

1. Prevence násilného konfliktu
- V éře po SV vzrůstá konsensus o potřebnosti prevence napříč různými organizacemi
o Částečně reakce na katastrofy ve Rwandě, Jugoslávii atd.
o Také uvědomění, že je jednodušší zvládat konflikt než docílí bodu ozbrojeného konfliktu
o Také kvůli globalizaci současných konfliktů (vlny uprchlíků. Destabilizace regionu atd.)
- Otevřen prostor mezinárodním intervencím
- Je možné upozornit na partikulární faktory, které mohou vést k prevenci konfliktu
o Problematické zkoumání konkrétního vlivu daného faktoru
- Již jsou zde „preventoři“ působící napříč příčinami válek
- Lehká a hluboká prevence
o Aktivní opatření na prevenci konfliktu lze rozdělit do dvou skupin:
• Lehká (operační) prevence: cílí na prevenci situací, které by mohly přerůst v konflikt. Nezatěžuje se zkoumáním příčin apod., jejich cílem je prevence latentních či vnímaných konfliktů, aby nepřerostly v kruté ozbrojené konflikty. Např. diplomatické intervence, dlouhotrvající mise. V dnešní době jde o snahu zlepšit mezinárodní kapacitu k intervenci v konfliktech, než se stanou násilnými.
• Hluboká (strukturální) prevence: snaha najít základní příčiny, včetně souvisejících konfliktů zájmů a hodnot. V dnešní době jde především o ekonomická a politická opatření adresovaná zdrojům konfliktu (např. podpora ekonomického rozvoje, posílení sdílených norem)