Žák a motivace

Zákon motivace se řadí k základním zákonům učení. Motivace se vztahuje k těmto faktorům, které zvyšují nebo snižují intenzitu jedincovy aktivity. Často se motivaci připisuje mimo energizující aspekt také aspekt směrový, pod kterým rozumíme zaměřenost aktivity jedince na cíl. Úroveň motivace je také ovlivněna výsledkem jedincovy aktivity. Výsledný úspěch nebo neúspěch ovlivňuje zpětně aktivitu a směrovost jedincovy činnosti. V běžném pojetí jsou často místo termínu motivace používány termíny jako úsilí, vůle apod. Ve většině případů nedochází bez motivace k efektnímu učení.

Motivace se nejčastěji vymezuje jako souhrn faktorů, které energizují, řídí a udržují průběh chování, jednání nebo činnosti jedince. Úroveň motivace je výsledkem kombinace stavu jedince (jeho potřeb, zájmu apod.) a vnějších podnětů (incentiv), které tyto vztahy mohou vzbuzovat nebo ovlivňovat. Vnitřní stavy nebo pohnutky k činnosti jsou označovány termínem motivy. Motivem je nejčastěji potřeba jedince. Incentivem může být lákavý cíl (hračka, dobré jídlo).