Základy literární teorie

Literatura - z lat. slova litera = písmeno (od toho je odvozeno slovo písemnictví = literatura)
Výjimečnost literatury spočívá v tom, že pracuje s materiálem, který je výtvorem člověka (s jazykem).
Dvě možnosti chápání tohoto výrazu:
1. veškeré písemné projevy 2. pouze umělecké písemné projevy
Literaturu dělíme na uměleckou a věcnou.
Uměleckou literaturu označujeme také jako literaturu krásnou nebo beletrii.
Řadíme do ní lidovou slovesnost i texty umělé literatury.
Do věcné literatury řadíme texty zaměřené na zprostředkování praktických informací (články v tisku, odborné knihy, vyhlášky, ale třeba i vzkazy mezi rodinnými příslušníky).
Hranice mezi uměleckou a věcnou literaturou není jednoznačná (např. fejetony, autobiografie, cestopisy aj.)
Funkce umělecké literatury: estetická, formativní, vzdělávací, výchovná, společenská, zábavná
Každý autor i čtenář vkládá do díla své vlastní významy, zkušenosti, touhy a představy.
Uměleckou literaturu dělíme:
• podle vztahu k určitému společenství (např. literatura světová, evropská, národní, regionální)
• podle doby vzniku (např.starověká, barokní, soudobá)
• podle tématu (např. psychologická, historická, detektivní)