Zemědělství ve vyspělých a rozvojových zemích

Zemědělství, resp. agrární sektor, chápaný v jeho ekonomickém a sociálním rozměru, je projevem a současně jednou z příčin nerovnoměrného ekonomického rozvoje světa.

Zemědělské systémy vyspělého a rozvojového světa se liší nejen svým charakterem, formovaným kromě přírodních předpokladů dlouhodobým historickým vývojem, ekonomickými a politickými systémy, lidským potenciálem, využitím vědeckých poznatků, tradicemi (kulturními, společenskými, náboženskými) a zvyklostmi (stravovací návyky aj.), ale i svým významem v ekonomice zemí a svými cíli. Zatímco snahou zemědělství v rozvojových zemích je produkce alespoň dostačujícího množství potravin, do zemědělství vyspělých zemí plynou obrovské finanční částky s cílem záměrného omezování zemědělské produkce pro udržení cen zemědělských komodit. Zemědělská nadprodukce ve vyspělých zemích zpochybňuje neustálý tlak na zvyšování celosvětové zemědělské produkce, spojené s nadměrným čerpáním přírodních zdrojů.

Tento paradox je o to závažnější, že problémy se zajištěním dostatečné výživy se týkají cca 2/3 obyvatel planety, zatímco problémy s nadprodukcí pouze asi 15 % populace. Programy potravinové pomoci nemohou být trvalým řešením tohoto problému. Jak ukazují prognózy, ani v roce 2050 nebude problematika nedostatečné výživy v rozvojových zemích vyřešena. V blízkém časovém horizontu tak nebudou vyřešeny ani další problémy (především sociální), které s dostatečnou výživou úzce souvisejí.