Zkouška tahem - Úvod do materiálových věd a inženýrství

1. Podstata zkoušky

Zkouška jednoosým tahem je základní zkouška, která je svým principem, jednoduchostí a účelností předurčena k tomu, aby se stala nejrozšířenější a nejuznávanější zkušební metodou na hodnocení mechanických vlastností materiálů.

Zkouška spočívá v deformaci zkušební tyče jednoosým tahovým zatížením obvykle do přetržení pro stanovení jedné nebo více napěťových a deformačních charakteristik zavedených v normě. Obvykle se zkouší při okolní teplotě v rozmezí od 10°C do 35°C, pokud není stanoveno jinak; v arbitrážních případech při teplotách (23±5)°C. Rychlost zatěžování se pohybuje od 0,5 do 2,0 mm.min-1.

Zkoušky kovových materiálů tahem se v ČR řídí národní normou ČSN EN 10002 - 1 Kovové materiály - Zkoušení tahem - Část 1: Zkušební metoda za okolní teploty (vydána 1.2.2002) a ČSN EN 10002 - 5 Kovové materiály - Zkouška tahem - Část 5: Zkouška tahem za zvýšené teploty (vydána 1.7.1998). Dne 1.8.1997 byly vydány i další části uvedené normy, jejich platnost však byla ukončena:
• Část 2: Kovové materiály - Zkouška tahem - Ověřování měřícího systému síly trhacích strojů; platnost ukončena k: 1.3.2001
• Část 3: Kovové materiály - Zkouška tahem - Kalibrace siloměrů používaných k ověřování jednoosých zkušebních strojů; platnost ukončena k: 1.9.2002
• Část 4: Kovové materiály - Zkouška tahem - Ověřování průtahoměrů používaných při zkoušce jednoosým zatěžováním; platnost ukončena k: 1.3.2003