Změny ve využívání krajiny v souvislosti s treansformací zemědělství

Zemědělství v jeho ekonomickém a sociálním rozměru, je projevem a současně jednou z příčin nerovnoměrného ekonomického rozvoje světa. Zatímco snahou zemědělství v rozvojových zemích je produkce alespoň dostačujícího množství potravin, do zemědělství vyspělých zemí plynou obrovské finanční částky s cílem záměrného omezování zemědělské produkce pro udržení cen zemědělských komodit. Problémy se zajištěním dostatečné výživy se týkají cca 2/3 obyvatel planety, zatímco problémy s nadprodukcí pouze asi 15 % populace. Problematika zajištění dostatečné a kvalitní výživy obyvatel planety je problematikou globální. Potenciální zdroje pro zemědělství (hlavně zemědělská půda) jsou především v rozvojových zemích, stejně jako světové přírodní bohatství (lesy, zvl. tropické deštné pralesy, zdroje vody, nerostné suroviny aj.). Zemědělská půda rozvojových zemí dosud představovala obrovskou krmivovou základnu pro vyspělé země, částečně i základnu pro produkci bioenergie (např. bionafta získávaná z řepky), i základnou pro pěstování geneticky manipulovaných plodin. Zásadní by mělo být zajištění produkce potravin pro obyvatelstvo rozvojových zemí. V rozvojových zemích prostupuje problematika zemědělství všechny oblasti života. Zemědělství má funkci jako zdroj potravin a surovin, jako zdroj pracovních míst a tedy příjmů venkovského obyvatelstva, je tedy faktorem sociální stability. Současně je odpovědné za ochranu a tvorbu krajiny a plní tak vedle ekonomické funkce i funkci environmentální. Plantážní zemědělství, jehož environmentální dopady patří k nejnaléhavějším otázkám, by nevzniklo bez poptávky ve vyspělých zemích.