Dějiny státu a práva - vypracované otázky

1. Územní vývoj českého státu

Historie
Nejen geograficky, ale i historicky tvoří české země 2 značně rozdílné celky, Čechy a Moravu. Ze všech stran uzavřená česká kotlina měla své přirozené a hajitelné hranice, které se během staletí nijak podstatněji neměnily. Jinak tomu bylo s Moravou, otevřenou zejména na jih, k Dunaji, ale také na východ, do Karpatské kotliny. Čechy nebyly průchozí zemí, ani pro migrace, ani pro obchod. Moravou zato procházela vůbec nejdůležitější obchodní trasa střední Evropy, tzv. jantarová cesta, po níž se nejenom přesouvali obchodníci, nýbrž také přicházely civilizační prvky z římské říše.
Na konci dvacátých let 9. století se knížata kmene Moravanů pod vedením Mojmíra spojila a svrhla staré kmenové zřízení. Roku 831 přijal tento nový stát z bavorského Pasova oficiálně křesťanství. Čechové se o něco podobného pokusili brzy poté, co roku 845 poslali 14 svých knížat k Ludvíku Němci do Řezna, aby zde přijala křest. Ludvík Němec však příštího roku zaútočil na Moravu a sesadil Mojmíra. Morava se sice ubránila a ubránila i nové státní zřízení, v Čechách to však vedlo k tomu, že knížata se o stát ani nepokusila a vládla i nadále ze svých hradů jménem kmene. Opírala se přitom o Velkou Moravu, kterou podporovala vojensky i jinak, ovšem nakonec se jim Svatopluk odvděčil tím, že na ně asi roku 888 vojensky zaútočil a připojil Čechy ke své říši. Vládu přitom ponechal v rukách českých knížat, do jejich čela ale postavil knížete Bořivoje z rodu Přemyslovců, kterého dal pokřtít svým arcibiskupem Metodějem a protože byl kmotrem, zavázal si ho i poutem umělého příbuzenství.