Dějiny středověku - celé otázky

Stěhovaní národů
- germánské kmeny mezi sebou bojovaly prakticky neustále, postup Hunů byl pouze jedním z aspektů, který pohyb usměrňoval
- gens byl především politicky a mocensky organizovaným seskupením, ne ale společenstvím založeným na jednotě původu, víra ve společný vznik a na něm se zakládající příbuznosti všech příslušníků sloužila jen jako mýtus, jehož funkcí bylo udržet jednotu
- příchod kmenů na římské území neznamenal žádnou velkou katastrofu, nejednalo se jen o kořistné ovládání, ale také o postupnou kolonizaci volné půdy, počet příchozích se odhaduje na několik desítek tisíc (oproti milionům romanizovaných obyvatel)
- majetky církve a velkých vlastníků půdy zůstaly respektovány, germánští králové zachovávali chod římské správní struktury a v jejím chodu využívali domácí reprezentace, k okamžité změně etnické a hospodářské situace docházelo pozvolna
- tzv. stěhování národů bylo započato pohybem Hunů ze středoasijského prostoru (nastala zde změna klimatu, Hunové se museli vydat směrem na západ, na východě byla Čínská zeď, na jihu velká pohoří), při pohybu na západ Hunové narazili roku 375 na Vizigóty a Ostrogóty (původně to byli Gótové, kteří přesídlili do Přičernomoří, kde se ve 3. století rozdělili na východní - Ostrogóti - a západní - Vizigóti) v prostoru mezi Baltem a Černým mořem, Ostrogóti roku 375 kapitulovali a jejich Vizigóti pak spolu s Huny, Ostrogóty a dalšími spojenci porazili roku 378 římskou armádu u Hadrianopole
- další postup Hunů do střední Evropy, přibližně od počátku 5. století, přinutil Vandaly, Alany a Svéby přesunout se koncem roku 406 do Galie