Hydrochemie a hydrobiologické metody - státnicové okruhy

1 FYZIKÁLNĚCHEMICKÉ VLASTNOSTI VODY

TEPLOTA VODY patří mezi nejvýznamnější fyzikální činitele ovlivňující životní děje ve vodním prostředí a jakost vody (Hartman, a kol., 2005). U vnitrozemských povrchových vod, závisí teplota na ročním období, počasí, slunečním záření, množství odražených koloidních látek, průhlednosti, barvě vody a mocnosti vodního sloupce. Teplotní režim ve vodách vykazuje sezónní a denní oscilace, které někdy podléhají výkyvům teploty vzduchu a insolace, např. u malých plýtkých toků s minimálním podílem břehové vegetace dochází k prudkému nárůstu teploty v dopoledních hodinách a výraznému poklesu ve večerních a ranních hodinách. Dále kolísání teploty závisí nejen na hydrologických a geografických faktorech, ale i na atropogenních vlivech (Lellák & Kubíček, 1991).
Roční i denní průběh teploty vykazuje sinusoidní charakter, přičemž obecně platí, že teplota vody ve většině středoevropských toků představuje průměrnou denní teplotu mezi 10 a 12h, maximální denní teploty připadají v celoročním průměru na dobu od 14 do 17h. Roční průběh teplot v tocích mírného pásma se zpožďuje za vývojem teploty vzduchu, v našich tocích je dlouhodobí roční průměr 5,4 až 11,9 °C, ale nejčastěji se průměrná teplota pohybuje okolo 9,0 °C (Dub a kol., 1969).
Denní teploty u většiny toků (vyjma toky napájené ledovcem) se v průběhu roku pohybují od 0 do 34 °C, přičemž denní teplotní změny tvoří u malých toků 3 až 6 °C, ale u větších řek je to jen okolo 1 °C. Díky převážně turbulentnímu charakteru tekoucí vody je ve většině toků stálá vertikální homoitermije, pouze u velikých a hlubokých řek může docházet, ke krátkodobé stratifikaci s nepatrnými rozdíly 0,5 až 2°C. Teplotní gradient v podélném profilu toku udává, že se voda od pramene po proudu toku otepluje přibližně o 0,7 °C na každých 100 m poklesu nadmořské výšky (Lellák & Kubíček, 1991).