Manažerská sociologie - vypracované otázky

1. VYSVĚTLETE VZTAH MEZI AKTÉROVÝM JEDNÁNÍM A ČASEM
Každá činnost trvá určitý daný čas. Nic neprobíhá „nikdy“. Děje-li se činnost v čase, je procesem. V pojmu proces spojujeme neoddělitelné jednání od času. Nedělený čas spojujeme s představou jeho plynutí, aniž by ho události kouskovaly. Nerozlišujeme čas na pracovní, volný, čas na zábavu,… Nedělený čas ve středověku vnímán jako lineární a cyklický (podle zemědělské činnosti se měnící roční období).
Průmyslová civilizace rozdělila čas na jednotky (minuty a vteřiny). Dělený čas je kvantitativní. Rozdělování činností v čase je označováno jako temporální segregace. Ve vztahu k aktérovi mluvíme o čase prožitém. Jedná se o čas kvalitativní povahy, který je relativní (někdy máme čas, jindy ne) a vnímáme ho každý jinak, tzn. je subjektivní. Tento čas se nedá nijak měřit. Aktér jedná z minulosti v přítomnosti pro budoucnost.

2. VYSVĚTLETE VZTAH MEZI ABSOLUTNÍM A RELATIVNÍM ČASEM
V tomto pojetí se jedná o vysvětlení vztahu aktéra k času. Čas, který aktér prožívá, tzn., uskutečňuje v něm nějaké činnosti, je relativní. Každý jedinec totiž prožívá stejný čas jinak. Někomu to utíká, pro jiného se čas vleče. Čas prožitý je kvalitativní, nedá se tedy měřit, relativní, tzn., pro každého má jiný význam a subjektivní, tzn., každý ho jinak hodnotíme a prožíváme.
Naproti tomu čas absolutní, který se dá měřit, je kvantitativní povahy a je objektivní, tedy vyjadřuje pro všechny stejné plynutí. Tento čas se označuje jako chronologický. Je to čas, jehož stálý tok je odměřován např. roky, minutami, dny. Tento čas je nezávislý na aktérovi a jeho vnímání je tzv. pozitivistické (např. „několik minut“, „několik let“).

3. VYSVĚTLETE ČASOVOU KONTINUITU AKTÉROVA JEDNÁNÍ
Aktér jedná v přítomnosti, ale jelikož čas plyne, je každé teď současně i „předtím“. Aktér jedná v přítomnosti na základě minulosti v očekávání budoucnosti. Na základě stále se měnící přítomnosti aktér reinterpretuje minulost a redefinuje očekávání pro budoucnost. Zastavení plynoucího času, „bezčasí“, se u aktéra vyskytuje ve významných životních situacích a vzpomínku na to si nese do budoucnosti. Tím, že aktér jedná v přítomnosti na základě minulosti a pro budoucnost, vytváří jakýsi svůj příběh, neboli časovou kontinuitu událostí svého života. Je to souvislá řada činností aktéra.