Obchodní právo - vypracované otázky ke zkoušce

1. Charakteristika soutěžního chování a soutěžního práva, struktura soutěžního práva a jeho prameny.

Hospodářská soutěž (dále HS)
Není v zákoně nikde konkrétně definována, ale dá se pojmout jako souběžná snaha subjektů na trhu určitého druhu zboží nebo služeb, jejím cílem je dosažení určitých výhod před ostatními v oblasti hospodářských užitků/výsledků a jež vzájemně ovlivňuje jejich hospodářskou činnost.

Karel Engliš definuje hospodářskou soutěž jako situaci, kdy více osob žádá nebo nabízí totéž a mezi sebou zápasí, je tedy k tomu třeba:
1. identita předmětu (soutěže)
2. pluralita osob (soutěžících)
3. zápas mezi nimi (soutěž) o předmět soutěže.

Soutěžitel
Pojem soutěžitel byl využit již zprvu jako legislativní zkratka pro fyzické a právnické osoby účastnící se hospodářské soutěže, s právní osobností, pro které již nebyl nutný výslovný podnikatelský charakter subjektu. Časem však došlo k posunu od pouhé legislativní zkratky k použití pojmu pro označení adresáta soutěžních norem. Judikatura však stále mluví o legislativní zkratce: „Pojem soutěžitele je legislativní zkratkou pro prakticky jakékoli subjekty (dokonce i non subjekty), které se (alespoň nepřímo) účastní hospodářské soutěže.

Komunitární právo používá pro adresáta norem pojem „podnik“ což v době legislativy ZOHS byl pojem zabraný ObchZ.
S účinností NOZ podnik=>závod a je tu tak prostor pro harmonizaci terminologie soutěžitel=>podnik (undertaking).

V hospodářské sféře probíhá soutěž na straně nabídky a poptávky.
Na straně nabídky má soutěž:
- pozitivní funkci: zefektivnění výroby, racionální organizace obchodu, vzestup kvality, pokles cen
- negativní funkci: snaha vyloučit nebo omezit soutěž, získat zákazníky levnými nekvalitními výrobky, nekalé soutěžní praktiky = deformování pravidel fair play v hospodářské konkurenci - s těmito nekalými jevy se snaží právo vypořádat).

Na straně poptávky:
- převážně ekonomická negativa - vzestup soutěže na straně poptávky obvykle chápán jako symptom krizového stavu ekonomiky, protože nabídka je deficitní - zde má právo velmi málo prostředků, navíc málo efektivních = umělá regulace cen).