Popis:
1.Pojem práva; právo objektivní a právo subjektivní; právo pozitivní a právo přirozené.
Právo je nezbytné. Kde je společnost, je i právo. Společnost nemůže žít bez řádu a pravidel. Právo snižuje míru chaosu (entropie) ve společnosti, stabilizuje poměry. Ale to jen v tom případě, pokud je samo relativně stabilní a pokud se dodržuje. Každá revoluce, byť provázená chaosem, vytvořila nový řád. Právo je také ovlivňováno vývojem společnosti (spontánně se vyvíjí i přirozené právo) => věci nelze vracet zpět.
Pojem právo nelze jednoduše vymezit. Jedná se o multimediální fenomén, o minimálně duální jev. Nelze jej definovat jednou definicí, jde o polysém.
Můžeme říci, že právo je souhrn právních norem (pravidel pro chování lidí), je vynutitelné státní mocí a je obecně závazné.
- právo objektivní - souhrn právních norem jako obecně závazných pravidel chování stanovených či uznaných státem, jsou v oficiálních, státem uznaných pramenech práva
- právo subjektivní - možnost chování zaručená právním subjektům objektivním právem, nutnost chovat se určitým způsobem pod hrozbou sankce. významný je rozdíl mezi subjektivním právem a vlastním chováním v jeho mezích, které se označuje jako výkon práva
- právo přirozené (ius naturale) - existuje nezávisle na státě, vzniká a vyvíjí se ve společnosti. Jde o souhrn principů, které jsou adekvátní dosaženému stupni vývoje společnosti. Předchází pozitivní právo (je prepozitivní).
- právo pozitivní (ius pozitivum) - je dané státem, je to právo platné. Pozitivisté rozlišují právo a morálku. Utopická představa -> kdyby nebylo protizákonného jednání, nemuselo by existovat pozitivní právo. Pozitivní právo je tedy předem dáno, jsou to pravidla, která se vynucují, tzn. že protiprávní jednání je postihováno.
Klíčová slova:
právo pozitivní
právo přirozené
obyčejové právo
evropské právo
hmotné právo
procesní právo
interpretace
trestní čin
Obsah:
- 1.Pojem práva; právo objektivní a právo subjektivní; právo pozitivní a právo přirozené 1
2.Pojem a druhy pramenů práva. 1
3.Normativní právní akty; ústavní zákony, ústava, zákony a kodexy, prováděcí předpisy; vnitřní předpisy 2
4.Obyčejové právo; právní obyčeje a zvyklosti. 2
5.Právní precedenty; soudcovské právo. 3
6.Normativní právní smlouvy. 3
7.Prameny práva České republiky. Prameny evropského práva. 3
8.Pojem a struktura právních norem. 3
9.Druhy právních norem. 4
10.Časová, prostorová a osobní působnost právních norem. 4
11.Jednota práva; kriteria členění práva na právní odvětví, právní instituty. 5
12.Právo mezinárodní a právo vnitrostátní. 6
13.Evropské právo a jeho členění. 6
14.Právo veřejné a právo soukromé. 6
15.Právo hmotné a právo procesní. 6
16.Subjektivní práva a právní povinnosti. 7
17.Vznik, změna a zánik subjektivních práv a právních povinností (právní tituly). 7
18.Právní subjektivita; druhy subjektů práva. 7
19.Druhy právní způsobilosti. 8
20.Aplikace práva orgány veřejné moci. 8
21.Akty aplikace práva a jejich klasifikace. 8
22.Pojem a funkce interpretace práva. Závaznost a významnost interpretačních závěrů v oblasti práva. 9
23.Metodologické direktivy interpretace práva; základy právní argumentace. 9
24.Subjektivní a objektivní právní odpovědnost. 10
25.Klasifikace deliktů a právní odpovědnosti. 10
26.Vztah práva a státu; doktrína právního státu a doktrína „rule of law“. 11
27.Demokratický právní stát. 12
28.Základní práva a svobody a jejich ochrana. 12
29.Legalita a legitimita, právní stát. Právní záruky ústavnosti a zákonnosti. 12
30.Státoprávní záruky právního státu; dělba moci. 13