Hledej
Zobraz:
Univerzity
Kategorie
Rozšířené vyhledávání
12 663
projektů
Otázky ke zkoušce z Teorie práva
«»
| Přípona .doc |
Typ vypracované otázky |
Stažené 0 x |
| Velikost 0,2 MB |
Jazyk český |
ID projektu 8599 |
| Poslední úprava 30.08.2016 |
Zobrazeno 1 076 x |
Autor: katerina.loumova |
Sdílej na Facebooku |
||
| Detaily projektu | ||
- Cena:
6 Kreditů - kvalita:
89,5% -
Stáhni
- Přidej na srovnání
- Univerzita:Vysoká škola Karlovy Vary
- Fakulta:-
- Kategorie:Humanitní vědy » Právo
- Předmět:Teorie práva
- Studijní obor:-
- Ročník:2. ročník
- Formát:MS Office Word (.doc)
- Rozsah A4:19 stran
1. Pojem práva; právo objektivní a právo subjektivní; právo pozitivní a právo přirozené.
Právo je nezbytné. Kde je společnost, je i právo. Společnost nemůže žít bez řádu a pravidel. Právo snižuje míru chaosu (entropie) ve společnosti, stabilizuje poměry. Ale to jen v tom případě, pokud je samo relativně stabilní a pokud se dodržuje. Každá revoluce, byť provázená chaosem, vytvořila nový řád. Právo je také ovlivňováno vývojem společnosti (spontánně se vyvíjí i přirozené právo) => věci nelze vracet zpět.
Pojem právo nelze jednoduše vymezit. Jedná se o multimediální fenomén, o minimálně duální jev. Nelze jej definovat jednou definicí, jde o polysém.
Můžeme říci, že právo je souhrn právních norem (pravidel pro chování lidí), je vynutitelné státní mocí a je obecně závazné.
• právo objektivní - souhrn právních norem jako obecně závazných pravidel chování stanovených či uznaných státem, jsou v oficiálních, státem uznaných pramenech práva
• právo subjektivní - možnost chování zaručená právním subjektům objektivním právem, nutnost chovat se určitým způsobem pod hrozbou sankce. významný je rozdíl mezi subjektivním právem a vlastním chováním v jeho mezích, které se označuje jako výkon práva
• právo přirozené (ius naturale) - existuje nezávisle na státě, vzniká a vyvíjí se ve společnosti. Jde o souhrn principů, které jsou adekvátní dosaženému stupni vývoje společnosti. Předchází pozitivní právo (je prepozitivní).
• právo pozitivní (ius pozitivum) - je dané státem, je to právo platné. Pozitivisté rozlišují právo a morálku. Utopická představa -> kdyby nebylo protizákonného jednání, nemuselo by existovat pozitivní právo. Pozitivní právo je tedy předem dáno, jsou to předvídatelná pravidla, která se vynucují, tzn. že protiprávní jednání je postihováno.
Právo je nezbytné. Kde je společnost, je i právo. Společnost nemůže žít bez řádu a pravidel. Právo snižuje míru chaosu (entropie) ve společnosti, stabilizuje poměry. Ale to jen v tom případě, pokud je samo relativně stabilní a pokud se dodržuje. Každá revoluce, byť provázená chaosem, vytvořila nový řád. Právo je také ovlivňováno vývojem společnosti (spontánně se vyvíjí i přirozené právo) => věci nelze vracet zpět.
Pojem právo nelze jednoduše vymezit. Jedná se o multimediální fenomén, o minimálně duální jev. Nelze jej definovat jednou definicí, jde o polysém.
Můžeme říci, že právo je souhrn právních norem (pravidel pro chování lidí), je vynutitelné státní mocí a je obecně závazné.
• právo objektivní - souhrn právních norem jako obecně závazných pravidel chování stanovených či uznaných státem, jsou v oficiálních, státem uznaných pramenech práva
• právo subjektivní - možnost chování zaručená právním subjektům objektivním právem, nutnost chovat se určitým způsobem pod hrozbou sankce. významný je rozdíl mezi subjektivním právem a vlastním chováním v jeho mezích, které se označuje jako výkon práva
• právo přirozené (ius naturale) - existuje nezávisle na státě, vzniká a vyvíjí se ve společnosti. Jde o souhrn principů, které jsou adekvátní dosaženému stupni vývoje společnosti. Předchází pozitivní právo (je prepozitivní).
• právo pozitivní (ius pozitivum) - je dané státem, je to právo platné. Pozitivisté rozlišují právo a morálku. Utopická představa -> kdyby nebylo protizákonného jednání, nemuselo by existovat pozitivní právo. Pozitivní právo je tedy předem dáno, jsou to předvídatelná pravidla, která se vynucují, tzn. že protiprávní jednání je postihováno.
Klíčová slova:
pojem práva
obyčejové právo
právní normy
hmotné právo
právní způsobilost
metodologie
legalita
legitimita
Obsah:
- 1.Pojem práva; právo objektivní a právo subjektivní; právo pozitivní a právo přirozené.
2.Pojem a druhy pramenů práva.
3.Normativní právní akty; ústavní zákony, ústava, zákony a kodexy, prováděcí předpisy; vnitřní předpisy.
4.Obyčejové právo; právní obyčeje a zvyklosti.
5.Právní precedenty; soudcovské právo.
6.Normativní právní smlouvy.
7.Prameny práva České republiky. Prameny evropského práva.
8.Pojem a struktura právních norem.
9.Druhy právních norem.
10.Časová, prostorová a osobní působnost právních norem.
11.Jednota práva; kriteria členění práva na právní odvětví, právní instituty.
12.Právo mezinárodní a právo vnitrostátní.
13.Evropské právo a jeho členění.
14.Právo veřejné a právo soukromé.
15.Právo hmotné a právo procesní.
16.Subjektivní práva a právní povinnosti.
17.Vznik, změna a zánik subjektivních práv a právních povinností (právní tituly).
18.Právní subjektivita; druhy subjektů práva.
19.Druhy právní způsobilosti.
20.Aplikace práva orgány veřejné moci.
21.Akty aplikace práva a jejich klasifikace.
22.Pojem a funkce interpretace práva. Závaznost a významnost interpretačních závěrů v oblasti práva.
23.Metodologické direktivy interpretace práva; základy právní argumentace.
24.Subjektivní a objektivní právní odpovědnost.
25.Klasifikace deliktů a právní odpovědnosti.
26.Vztah práva a státu; doktrína právního státu a doktrína „rule of law“.
27.Demokratický právní stát.
28.Základní práva a svobody a jejich ochrana.
29.Legalita a legitimita, právní stát. Právní záruky ústavnosti a zákonnosti.
30.Státoprávní záruky právního státu; dělba moci.