Otázky z předmětu Právo Evropské unie

Obecné otázky
1. Zakládací smlouvy Evropských společenství, Smlouva o EU, Amsterodamská smlouva, Smlouva z Nice, Athénská smlouva - obsah, zhodnocení
a) Smlouva o založení ESUO (Pařížská smlouva) - 1951 (1952)
b) Smlouva o založení EHS (Římská smlouva) - později přejmenována na Smlouvu o založení ES - 1957 (1958) - jednoznačně největší přínos integrace. Hlavním cílem rozšíření procesu evropské integrace na všechny ekonomické oblasti a vytvoření jednotného společenského trhu mezi členskými státy (vytvoření společného trhu, hospodářské a měnové unie, trvale udržitelný rozvoj hospodářského života, vysokou úroveň zaměstnanosti a sociální ochrany, rovné zacházení s muži a ženami, trvale udržitelný a neinflační růst, vysoký stupeň konkurenceschopnosti a konvergence ekonomické výkonnosti, vysokou úroveň ochrany a zlepšování kvality životního prostředí, zvyšování životní úrovně a kvality života, hospodářskou a sociální soudržnost a solidaritu mezi členskými státy.
c) Smlouva o založení EROATOM (Římská smlouva) - 1957 (1958) - nejméně významná (z hlediska smluv o ESUO, o EHS a EUROATOM). Snaha o vyšší míru koordinace ve výzkumu fyzikálních vlastností atomového jádra a jejich využití zejména pro výrobu elektrické energie.
d) Dohoda o orgánech společných pro Evropská společenství - 1957 (1958)
e) Slučovací smlouva - 1965
f) Smlouva o změně určitých rozpočtových předpisů - 1970 (1971)
g) Smlouva o přistoupení Velké Británie, Irska a Dánska - 1972 (1973)
h) Smlouva o změně určitých finančních předpisů - 1975
i) Smlouva o přistoupení Řecka - 1979 (1981)
j) Smlouva o přistoupení Španělska a Portugalska - 1985 (1986)
k) Jednotný evropský akt - 1986 (1987) - byl první významnou revizí Římských smluv o založení ES a upravil potřebný právní rámec pro realizaci Programu 1992 - zajištění volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu bez jakýchkoli překážek, čímž měl konečně vzniknout ekonomický prostor bez vnitřních hranic, který byl předpokládán již původními Římskými smlouvami. Změna spočívala ve významné rozhodovacích mechanismů v orgánech Společenství, neboť Rada ministrů získala pravomoci přijímat rozhodnutí, týkající se zavádění jednotného vnitřního trhu, kvalifikovanou většinou místo dosavadní praxe jednomyslnosti, což velmi výrazně přispělo k akceschopnosti celého rozhodovacího procesu. Další změny, které Jednotný evropský akt přinesl, byly: začlenění Evropské rady do institučního rámce Evropských společenství; rozšíření působnosti EHS o sociální politiku a posilování soudržnosti zemí Společenství zmenšování rozdílů v hospodářské vyspělosti jednotlivých regionů; rozšíření hospodářské politiky koordinované na úrovni ES o podporu výzkumu a technického rozvoje a o ochranu životního prostředí; důraz na sbližování hospodářských a měnových politik členských zemí - první oficiální zmínky o hospodářské a měnové unii; snahy o nové formulování zahraniční politiky s cílem, aby země ES mohly důsledně, solidárně a účinně hájit společné zájmy - aby stále více „mluvily jedním hlasem“