Použití radionuklidů v medicíně

Radiofarmakum je radioaktivní léčivo používané oborem nukleární medicíny při diagnostice a terapii lidských onemocnění. Principem diagnostických metod je detekce ionizujícího záření vznikajícího při radioaktivní přeměně radionuklidů pomocí speciálních detekčních zařízení. Detekce je charakterizována prostorem, časem a radioaktivitou zdroje záření. Principem terapeutických metod nukleární medicíny je cílené lokální ozáření patologické tkáně v daném jejím objemu.

Radiofarmakum se skládá ze dvou částí - radionuklidu, tj. značkovacího radioaktivního prvku připraveného převážně ozařováním v cyklotronu a neaktivního léčiva, tj. látky, která odpovídá za chování resp. distribuci výsledného radiofarmaka v organizmu. Radiofarmaka nemají farmakodynamický efekt a v organizmu se hlavně uplatňují jejich farmakokinetické vlastnosti. Pro lidské (in vivo) použití musí být radiofarmaka sterilní, apyrogenní, netoxické a připravují se pro každého pacienta individuálně.