Právo Evropské unie - speciální otázky - vypracované

1). Otázka členství v EU - přijetí, vystoupení, podmínky.

Členství obecně znamená vzájemná vztah dvou právních subjektů, např. státu a mezinárodní organizace. Členství členského státu k ES se odlišuje od jiných obdobných právních poměrů, jak ve vnitrostátním právu, tak v mezinárodním právu veřejném, zejména členstvím v mezinárodních organizacích klasického typu. Rozdíl spočívá především v nadstátní povaze společenství a dalších znacích. Specifikum tohoto vztahu spočívá i v přístupu k EU a vstupu do Společenství, stejně jako ve vystoupení ze společenství, respektive Unie a otázkách zrušení členství ke společenství, resp. Evropské unii.
Podle článku 49/1 SEU může každý Evropský stát požádat o členství v unii. O přijetí nerozhoduje unie, nýbrž orgány Společenství (viz. Čl. 49/1SEU) a členské státy. Přístup k unii je možný pouze přístupem k jejímu základu, tj. Evropským společenstvím, jejiž zakládací smlouvy musí být odpovídajícím způsobem změněny. Přistoupivší stát se stává smluvní stranou Smlouvy o EU a jako subjekt mezinárodního práva veřejného se zavazuje být činný v rámci II. A III. Pilíře EU.
Obsah členství: K nejvýznamnějším povinnostem členského státu patří povinnost loajality ke společenství. Tato zásada zahrnuje povinnosti vyplývající jak z primárního práva, tak z práva sekundárního, a dále zahrnuje povinnost podporovat společenství při plnění jeho úkolů a konečně negativní povinnost zdržet se jakých koli jednání, či opatření, která by mohla ohrozit uskutečňování cílů Smlouvy. Pojem členství zaznamenal určitý vývoj i v poslední době. K jeho obsahu přispěla především smlouva EU podle článku 6/1 SEU je EU povinna respektovat národní identitu svých členských států. Charakteristickým rysem obsahu členství je splnění zásadních požadavků právního státu jednotlivými členskými státy. Vyžaduje se dodržování demokratického zřízení a respektování lidských práv členskými státy.
Možnost vystoupení členského státu: Předně je třeba rozlišovat otázku, zda jednotlivé členské státy mohou vystoupit ze společenství, a otázku, zda se mohou osamostatnit jednotlivé části členských států, jako např. Grónsko, jako součást Dánska. Otázka vystoupení není upravena. Smluvní státy nechtěly, aby jeden člen nezávisle na posouzení hospodářských důsledků ze strany ostatních smluvních stran vystoupil ze společenství.
Nemožnost vyloučení členského státu ze Společenství: V tomto případě nemůže platit nic jiného než v případě dobrovolného vystoupení. Musí být zabráněno tomu, aby byl ohrožen systém společného trhu ve své podstatě. Takovýto důsledek právně znemožňuje vyloučení členského státu.