Popis:
1) Komunikace, definice, rozdíl mezi komunikací a interakcí,
předmět psychologie lidské komunikace
komunikace
- communicatio (lat.) = vespolné účastění, communicae (komuniké) = společně něco sdílet (z médií - poskytnout sdělení)
= proces vytváření významu mezi lidmi (člověk může i sám se sebou)
= vzájemná výměna sdílených významů mezi lidmi
- sdílený význam = na čem se dohodneme (např. význam slova - slang)
- komunikační výměnou může být nejen sdělování (pomocí jazykových konvenčních znaků, také neverbální vyjadřování), ale i sdílení (přihlížení na něco ve skupině)
rozdíl mezi komunikací a interakcí
- interakce - širší pojem, zahrnuje ovlivňování chování, i když dotyčný příliš nekomunikuje (např. kolona aut)
- duchovní vztah a interakci lze navázat i s někým, kdo neexistuje
- komunikace často možná prostřednictvím symbolů (jazyk, gesta), někdy i interakce (např. oblečením)
psychologie mezilidské komunikace zkoumá:
motivy (záměry komunikujících)
- dispozice, zaměřenosti našeho jednání a energetizace našeho jednání
dorozumění
účinky na psychiku příjemce a reproduktora
- u příjemce můžeme zkoumat:
- reciprocita (vzájemnost)
- cirkularita (koloběh sdílení)
-
synchronicita (komunikace více osob v jedné chvíli)
-
sériovost (hromadnost)
-
emoce a jejich vliv na komunikaci
-
poznávací procesy a zkušenosti (vliv má temperament, intelekt, charakterové vlastnosti)
Klíčová slova:
komunikace
psychologie
interakce
motivace
agování
modality
verbální komunikace
Obsah:
- 1) Komunikace, definice, rozdíl mezi komunikací a interakcí, předmět psychologie lidské komunikace.
2) Komunikace, základní druhy, základní prvky, funkce lidského komunikování.
3) Motivace ke komunikování, základní komunikační kontext.
4) Komunikace, vnitřní a vnější kontext, komunikace v situační roli.
5) Agování, kontextové modality.
6) Způsoby komunikování (Watzlawick, Palo Alto).
7) Komunikační manévrování, paradoxní komunikace a dvojná vazba.
8) Neverbální komunikace, definice, druhy, kulturní rozdíly.
9) Funkce neverbálního komunikování, vyjádření a rozpoznání základních emocí.
10) Emoční inteligence, komunikační aspekty.
11) Verbální komunikace, definice, počátky slovního dorozumívání.
12) Verbální komunikace, základní pojmy, denotace, konotace, jazyk, řeč,
13) Verbální komunikace, další základní pojmy, fonémy, morfémy, lexikon, syntax, egocentrická a sociocentrická mluva, paralingvistika.
14) Verbální komunikování, dialog, monolog, rozhovor, konverzace, aktivní a empatické naslouchání.
15) Analýza komunikačního aktu, uzavřené a otevřené otázky, dvojsmyslné promluvy, eufemismy, implikace a explikace.
16) Poruchy jazyka.
17) Vývoj slovního komunikování, fáze osvojení jazyka.
18) Vývoj slovního komunikování v kojeneckém období.
19) Vývoj slovního komunikování v batolecím období.
20) Vývoj slovního komunikování v předškolním období a mladším školním věku.
21) Komunikace v pojmech teorie her.
22) Komunikace v pojmech školy Palo Alto.
23) Lidská komunikace podle transakční analýzy.
24) Lidská komunikace v pojetí Virginie Satirové.
25) Asertivita.
26) Poruchy v mezilidské komunikaci.
27) Zdravá komunikace.
Zdroje:
- CAPPONI, Věra, NOVÁK, Tomáš.: Asertivně do života. Praha, Grada, 1994.
- CAPPONI, Věra, NOVÁK, Tomáš.: Sám sobě psychologem. Praha, Grada, 1992.
- HONZÁK, Radkin.: Komunikační pasti v medicíně. Praha, Galén, 1997.
- PLAŇAVA, Ivo.: Průvodce mezilidskou komunikací. Praha, Grada, 2005.
- PRAŠKO, Ján, PRAŠKOVÁ, Hana.: Asertivitou proti stresu. Praha, Grada, 1996.
- SATIROVÁ, Virginia. Kniha o rodině.: Praha, Práh, 1994.
- SVATOŠ, Tomáš, KOTKOVÁ, Věra.: Sociální a pedagogická komunikace.
- VALIŠOVÁ, Alena. Asertivita v rodině a ve škole.: Praha, H+H, 1994.
- VYBÍRAL, Zbyněk. Psychologie lidské komunikace.: Praha, Portál, 2000.
- VYBÍRAL, Zbyněk. Psychologie komunikace.: Praha, Portál, 2005.
- WATZLAWICK Paul. Jak skutečná je skutečnost.: Hradec Králové, Konfrontace, 1996.
- WATZLAWICK Paul, et al. Pragmatika lidské komunikace.: Hradec Králové, Konfrontace, 1999.
- WATZLAWICK Paul. Úvod do neštěstí. Hradec Králové, Konfrontace, 1994.