Římské právo - vypracované zkouškové otázky
Popis:
1. Historie Říma
1.1. Nejstarší - monarchistické - období (asi 753 - 510 př.n.l.)
1.1.1. Založení Říma
Římský historik Livius napsal na přelomu letopočtu Dějiny Říma. V nich vyložil legendární založení tohoto města -> mělo se tak stát roku 753 př.n.l. a za zakladatele je označován Romulus. Řím byl založen na sedmi pahorcích (tzv. Septimontium). Je to území o velikosti asi 16 ha (dnešní Palatinum). Romulus dal základ i určitým orgánům, sám se stal prvním králem.
Na území, kde vznikl Řím, žily 3 etnické skupiny - Latinové, Sabinové a Etruskové. Nejpočetnější a nejdůležitější byli Latinové.
Etruskové jsou dodnes obestřeni mnoha tajemstvími. Byli z kmenů na nejvyšší úrovni. Začali zřizovat nový typ organizace => městský stát (civitas). S tím přišel i nový typ práva a politiky. První etruská centra nalezneme v Toskánsku (Florencie) a pak ještě více na sever - Bologna, Miláno. Jižněji od Říma leží Kapua. Do doby expanze Etrusků do střední Itálie lze vložil založení Říma. Jak to skutečně bylo, můžeme poznat jednak z legend (nejisté, nepřesné, zkreslené), nebo z archeologických vykopávek a zlomků nejstarších právních pramenů.
V tomto období můžeme mluvit již o městském státu (civitas). Je to určité sdružení svobodných lidí, kteří společně žijí na jednom území jako jeho neomezení vlastníci. Společně ho hájí a společně rozhodují. Musí zde být opevněný městský aglomerát - na vršku, který usnadňoval obranu. V tomto opevnění se pak v případě nebezpečí skryjí všichni občané (pracovali mimo opevnění jako zemědělci a pastevci). Způsob vlády v civitas nebyl stejný, ale bylo zde několik společných bodů:
- vůdce (jeden nebo více)
- rada vznešených (starších)
- lidová shromáždění
Romulovi je připisováno i rozdělení obyvatel do určitých skupin. Existovaly 3 kmeny:
- Ramnes
- Tities
- Luceres
Klíčová slova:
prameny římského práva
právní subjekty
ius civile
agnatio
cognatio
mancipatio
ususfructus
superficies
rei vindicatio
Obsah:
- 1. Význam studia římského práva; založení Říma, jednotlivá období římských právních dějin
2. Literární prameny - římští spisovatelé důležití pro studium římského práva (Livius, Suetonius, Tacitus, Cicero, Prokopios)
3. Produkční prameny ŘP (lex, plebiscitum, senatusconsultum, císařské konstituce, edikty magistrátů, responsa prudentium)
4. Poznávací prameny ŘP (Lex XII Tabularum, Fragmenta iuris Romani Vaticana, Pauli sententiae, Tituli ex corpore Ulpiani, Scholia Sinaitica, Gai Institutiones, Codex Gregorianus, Codex Hermogenianus, Codex Theodosianus, citační zákon z roku 426, Edictum Theodorici, Lex Romana Visigothorum, Lex Romana Burgundionum, Corpus Iuris Civilis)
5. Římské náboženství - jednotlivé kněžské sbory římského náboženství a jejich úkoly; vztah mezi římským právem a křesťanstvím
6. Gaiovy Instituce - jejich obsah a význam pro poznání klasického římského práva
7. Císař Justinián: život a právní dílo
8. Recepce římského práva ve středověku a novověku: škola glosátorů a komentátorů, mos gallicus a právní humanismus, usus modernus pandectarum, přirozenoprávní škola, německá historická škola ; úloha ŘP ve sporu o selská odúmrtí z roku 1385 (připravit samostatně podle doporučené literatury)
9. IUS ve svých různých významech (základní pojmy z římskoprávního pohledu: právo objektivní a právo subjektivní, právní norma, právní vztah, právní činy, právní jednání); postoj klasických římských právníků k právní teorii a k obecným definicím
10. Vztah mezi ius civile, ius gentium a ius naturale (podle Gaia a podle Justiniána); rozdíl mezi ius a fas, mezi ius publicum a ius privatum, mezi ius civile a ius praetorium
11. Právní subjekty v ŘP, jejich vznik a zánik; význam pojmů caput a status; status libertatis, status civitatis, status familiae
12. Právnické osoby v ŘP (populus romanus, civitates, municipia, collegia, sodalitates, piae causae, aerarium populi romani, fiscus)
13. Nauka o negotium iuridicum, jeho různé typy, jednotlivé elementy obsažené v negotium iuridicum: essentialia negotii, naturalia negotii, accidentalia negotii (condicio, dies, modus)
14. Vůle, její možné projevy a vady: error (in negotio, in persona, in corpore, in qualitate), dolus, vis
15. Římský privátní proces: legis actiones, formulae, cognitio extra ordinem
16. Věci v ŘP a jejich různé kategorie
17. Římská familia ve svých různých významech, právní postavení jednotlivých členů římské rodiny, struktura příbuzenských vztahů (agnatio, cognatio, adfinitas)
18. Věcná práva v ŘP - ius in re (proprietas, ususfructus), právní normy omezující věcná práva (ochrana sousedských práv, aemulatio, institut vyvlastnění v ŘP)
19. Různé podoby římského vlastnictví (civilní, provinční, prétorské)
20. Původní způsoby nabytí vlastnického práva: occupatio, accessio, specificatio, confusio, adiudicatio, litis aestimatio, adquisitio fructuum
21. Odvozené způsoby nabytí vlastnického práva: in iure cessio, mancipatio, traditio, usucapio, praescriptio longi temporis
22. Právní prostředky ochrany vlastnického práva: rei vindicatio, actiones (actio aquae pluviae arcendae, cautio damni infecti, operis novi nuntiatio), interdicta (interdictum quod vi aut clam, interdictum de arboribus caedensis, interdictum de glande legenda)
23. Consortium, condominium: vývoj institutu spoluvlastnictví v římském právu
24. Služebnosti: servitutes praediorum rusticorum a servitutes praediorum urbanorum
25. Ususfructus (rozdíl mezi pojetím středověkým - ususfructus jako pars rei - a klasickým římským pojetím - ususfructus jakožto ius alienis rebus utendi fruendi, salva rerum substantia); odvozená práva (usus, habitatio); způsoby právní ochrany služebností a užívacího práva (actiones confessoriae et negatoriae)
26. Emphyteusis a superficies
27. Věcná záruční práva: fiducia cum amico, fiducia cum creditore, pignus, hypotéka
28. Possessio: rozdíl mezi possessio naturalis a possessio civilis (ad usucapionem); elementy vyžadované římskými právníky pro existenci possessio (corpore possidere, animus possidendi), rozdíl mezi possessio a quasi-possessio; právní nástroje na ochranu possessio (interdicta retinendae possessionis, interdicta recuperandae possessionis - de vi, de vi armata)
29. Obligace: definice a jednotlivé druhy obligací (obligationes ex contractu, obligationes ex delicto, přirozené obligace, generické a alternativní obligace); vznik, zánik, přenášení a dělitelnost obligací v ŘP
...
...
...
42. Osoby sui iuris s omezenou schopností právního jednání: tutela, cura
O souborech cookie na této stránce
Soubory cookie používáme pro funkční účely, pro shromažďování a analýzu informací o výkonu a používání stránky.