Somatopedie, zpracované otázky

Vývoj vztahu společnosti k tělesně a zdravotně postiženým

Vývoj vztahu dělíme do 4 období:
represivní - mají základ v označení odlišujícího se jedince jako neschopného a zatěžujícího, bez životní perspektivy. V Antice se formovala individualita, o osudu postižených dětí ve Spartě rozhodovaly Lykurgovy zákony, v Egyptě a Thébách byl zákaz zabíjení, V Athénách rozhodoval otec o životě dítěte pozvednutím na ruky, v Římě se konal trh bláznů, lidé s postižením se prodávali do otroctví, když si je nikdo nevybral, tak byly utopeni v řece Tibeře

charitativní - vyznačuje se tím, že společnost chápe postižení jako boží trest, byla zde institucionální péče při klášterech, primitivní péče o postižené, roku 1454 bylo založeno Bratrstvo tělesné postižených, slepých a jiných lidí

humanitní - vzdělání i pro děti s postižením, vykonávána odborná péče, J. A. Komenský
u nás:
MUDr. Josef Dvořák - Spolek pro léčbu a výchovu rachitiků
MUDr. František Hamza - sanatorium v Košumberku u Luže, je tam dodnes
MUDr. Josef Goldstein - pouze děti s německou národností
MUDr. Rudolf Jedlička - 1913 Jedličkův ústav
1919 - ÚSP pro tělesně postižené Kociánka, první ředitel Jan Chlup
lázně:
Jánské Lázně - dětská obrna
Lázně Jeseník - Priessnitz zde zavedl vodoléčbu
další:
Albert Sabin - vakcína proti dětské obrně, plošné očkování, od roku 1961 v ČR žádný případ
Albert L. Ch. Calmett - diagnostický test a preventivní očkování proti TBC - kalmetizace

preventivně rehabilitační - konec 19. stol až dodnes, snaha o inkluzi, ucelená rehabilitace, předsedou Národní rady zdravotně postižených je Václav Krása