Speciální pedagogika - zpracované otázky

1. Vztah společnosti k osobám se zdravotním postižením či jinou příčinou znevýhodnění - vývoj a reflexe vývoje, současný stav; kvalita života lidí s postižením či znevýhodněním (pojetí sociologické, zdravotní a psychologické)

Historický vývoj přístupu k osobám s postižením I.
Sovák (1980)
Nyní si uvedeme stádia vývoje péče o handicapované dle Sováka. „ Jeho model se opírá o schémata tradované minimálně od dob francouzského osvícenství. Jádrem tohoto schématu je idea stálého a v podstatě nezadržitelného pokroku.“ Tato stádia byla původně tři a to represe, rehabilitace a prevence. Později je rozšířil na sedm vývojových stádii péče o handicapované. A tato vývojová stádia jsou podle Sováka následující:
1. Stádium represivní: vyvrhování ze společnosti
2. Stádium zotročování: otrocké vykořisťování
3. Stádium charitativní: náboženské postoje
4. Stádium renesančního humanismu: hledání lidského poměru
5. Stádium rehabilitační: péče z ekonomického důvodu
6. Stádium socializační: rehabilitace za účelem sociálního a pracovního uplatnění
7. Stádium prevenční: předcházení defektivitě
Kysučan, Kuja (1996)
8. Rozšiřují o stádium integrační: společné vzdělávání v běžných školách (70.léta 20.století)

Pro srovnání se Sovákovým pojetím zmíním periodizaci od Kohena-Raze z roku 1991:
Podle tohoto schématu byly na počátku postižené děti likvidovány, neboť to byla doba pohanská, časově tedy epocha předmonoteistická.
Teprve v epoše monoteismu začalo být i postižené dítě vnímáno jako obraz božího stvoření.
Až po francouzské revoluci nastupuje epocha vědeckého uchopení problému, kdy se k postiženým přistupuje ze speciálních odborných hledisek.
Tento vývoj ústí do epochy existenciální autonomie, která údajně začala až teprve kolem roku 1970. Postižené dítě začalo být považováno za svébytný subjekt.
„I Kohen-Ráz má na počátku vývoje tvrdou represi. Při hlubším zkoumání by však neobstálo jeho tvrzení, že teprve monoteistické náboženské systémy objevily pro lidstvo altruistické chování ke slabým a postiženým. Dá se říci, že v druhé a třetí epoše je postiženým manipulováno - nejdříve jako objektem cizího soucitu, potom jako objektem odborného zájmu. Teprve současnost respektuje osobnost postiženého. Kohen-Razovo pojetí je rozhodně konzistentnější než Sovákovo.“
Historický vývoj přístupu k osobám s postižením II
Jesenský (2000)
Jesenského pojetí obsahuje osm stádii, ale musíme si uvědomit, že kromě pátého stádia, které Jesenský pojmenoval jako altruisticko segregační postoje, které navazují na stádium humanistické se všechny zbývající stádia zabývají stejnou věcí jako stádia od Sováka, ale přeci jen nepatrný rozdíl v nich je. Jesenský svá stádia rozepsal velmi podrobněji a v určitých místech se zaměřil na jisté věci, které Sovák nezmiňoval.
1. Stádium represivně lhostejných postojů
2. Stádium výběrově utilizačních postojů
3. Stádium charitativních postojů
4. Stádium humánně filantropických postojů
5. Stádium altruisticko segregačních postojů
6. Stádium rehabilitačně emancipačních postojů
7. Stádium preventivně integračních postojů
8. Stádium nevyřazování handicapovaných z hlavního proudu