Teorie práva - vypracované zkouškové otázky

1. Pojem práva; právo objektivní a právo subjektivní; právo pozitivní a právo přirozené
Pojem právo nelze vymezit jednoduchým způsobem. Jedná se o multidimenzionální fenomén, který může být zkoumán ve více rovinách (aspektech). Nelze jej definovat pomocí jediné definice, neboť se jedná o polysémní (vícevýrazový) výraz.

Právo může být zkoumáno zejména:
- v rovině normativní (jako systém pravidel regulujících chování lidí)
- v rovině sociální ( jako systém společenských vztahů determinující obsah těchto pravidel a zároveň výsledek normativní regulace)
- v rovině axiologické ( z hlediska hodnot, které jsou v normativní regulaci zprostředkovány)
- v rovině mocenské ( jako prostředek realizace státní politiky, respektive mezinárodní politiky)
- v rovině informační ( jako nositel informací pro adresáty norem)

Objektivní právo
Rozumí se jím právo v normativním smyslu - souhrn právních norem jako obecně závazných pravidel chování stanovených či uznávaných státem (respektive mezinárodním společenstvím států). Právní normy se vyznačují formální účinností, jsou obsaženy v oficiálních, státem uznaných pramenech práva. Takto vymezené právo je objektivním pozitivním právem. Právo jako systém norem lze chápat vskutku jako určitou část objektivní reality, do níž jednotlivé právní subjekty ( PO, FO, orgány veřejné moci) vstupují. Právo představuje součást společenského prostředí, v němž žijí a působí (subjekty).
Významnou součástí takto chápaného objektivního práva jsou i právní principy. Odlišují se od právních norem, a to jak mírou obecnosti tak i specifickým významem a způsobem použití v právním systému. Působí však rovněž regulativně (preskriptivnost) jako právní normy a jsou uznávány i ze strany státu.