Vypracované otázky - Daňové právo

1) Daňové právo - postavení v systému práva, subjekt, objekt, prameny
31. Základní prvky daňové konstrukce

- požadavek zákonnosti daní a poplatků - Listina čl.11 odst5 stanoví, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Daňové a poplatkové zákony pak určují náležitosti daňověprávního vztahu, jeho prvky
- aby mohl daňověprávní vztah vzniknout musí mít určité náležitosti. Obecným předpokladem vzniku a existence daňověprávního vztahu je právní norma. Právní vztah vznikne teprve, nastanou-li další skutečnosti. Okolnosti, které způsobují vnik, změnu nebo zánik právních vztahů, a tím vyvolávají určité právní následky, se nazývají právními skutečnostmi
- k základním prvkům daňověprávního vztahu pak patří - subjekty daně, oprávnění a povinnosti a daňový objekt (předmět). V daňových teoriích bývá k těmto prvkům dále řazen i daňový základ, který je vlastně specifikací daňového objektu a daňová sazba. Někdy se k základním prvkům daňového právního vztahu řadí i splatnost daně
- subjektem daně - je osoba, která je podle zákona povinna daň platit. Takovou FO nebo PO nazýváme poplatníkem daně (její příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani). V řadě případů neodvádí poplatník daň sám, ale tuto povinnost ukládá zákon ještě jiné osobě - daňovému plátci (osoba, která pod vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň vybranou od poplatníků nebo sraženou poplatníkům). V případě, že přímý poplatník nemůže nebo odmítá zaplatit stanovenou daň, ukládá stát právní normou ručení subjektu, který má k poplatníkovi nebo ke zdaňovanému základu určitý vztah - daňovému ručiteli. Daňová pohledávka je v některých případech zajišťována před svým vznikem tím, že např. poplatníkům se sídlem nebo bydlištěm v cizině se z příjmů plynoucích jim z tuzemska zadržuje určitá částka na úhradu příští daňové povinnosti. Jak daňový poplatník, resp. ručitel, tak i plátce daně jsou subjekty zavázanými. Subjektem oprávněným je příslušný správce daně
- objektem daně neboli předmětem daně - je hospodářská skutečnost, na jejímž základě je možné uložit poplatníkovi daňovou povinnost. Může to být určitý příjem, věc, úkon nebo majetek. Objekt daně též rozhoduje o názvu daně (např. daň z příjmů). Určení daňového objektu je východiskem pro stanovení daňového základu. Vynětí z předmětu daně - objekt není vůbec způsobilý být předmětem, osvobození - objekt je způsobilými, ale zákon stanoví možnost daň neuplatnit (někdy nutno uplatnit - podat přiznání s doložením osvobození, někdy nárok bez formalit)
- základem daně - je v penězích, eventuálně i jinak stanovený daňový objekt, z něhož se daň vyměřuje. Zatímco objekt daně nám říká, co je důvodem stanovení daňové povinnosti, daňový základ určuje, z čeho se daň vyměřuje. Při zjišťování základu daně je nutno u výnosových a důchodových daní určit výši připočitatelných a odpočitatelných položek. Základ daně může být vyjádřen v peněžních jednotkách - daně valorické, nebo v nepeněžních jednotkách - daně specifické