Vypracované otázky ke zkoušce Vodohospodářské stavby

1. Historická východiska lesnických meliorací, současná organizace vodohospodářských staveb pro plnění funkcí lesa, legislativa
Historie
Soustavné plánování a provádění zahrazovacích prací na území bývalého Rakouska-Uherska započalo v 19. století, kdy bylo podloženo zákonnými ustanoveními. Dne 30. června 1884 byl vydán meliorační zákon, který byl později doplněn zákonem č. 4 ř. z. z 4. ledna 1909 a byl základem pro finanční úhrady zahrazovacích prací na bystřinných tocích, kdy stát přispíval na jednotlivé akce 70 % a příslušné země 30 %.
Roku 1954 byl vytyčen plán- oblast zlepšení vodních zásob a zvyšování sklizní vlivem lesních porostů, výzkum rašeliny a rašelinišť pro jejich využití v zemědělství a lesnictví, zvyšování úrodnosti půd ochranou proti vodní a větrné erozi, výzkum zvyšování výnosů závlahou a výzkum meliorací máloplodých zemědělských a lesních půd. Následně úkoly se zaměřením na rekultivace hald, na meliorační opatření k zlepšení luk a pastvin, využití větrné energie v zemědělství a na využití radioizotopových metod v hydropedologickém výzkumu.
Těžiště výzkumu v šedesátých letech bylo zaměřeno na sledování a úpravu vodního režimu půd s užitím poznatků o vhodnosti krtčí a křížové drenáže, o mechanizačních prostředcích údržby melioračních kanálů, ekonomické efektivnosti meliorací, technologiích meliorací lesních půd, melioracích a rekultivacích luk a pastvin zejména v horských a podhorských oblastech a využití hnojivých závlah.
Sedmdesátá léta minulého století přenesla zájem do oblasti ochrany půdy a vody, zejména v souvislosti s výstavbou vodárenských nádrží. Byla hodnocena funkce lučního drnu jako vegetační bariéry a pokračoval vývoj mechanizmů k údržbě melioračních odpadů a toků, včetně údržby břehových porostů.