Vypracované otázky ku předmětu Finanční a rozpočtové právo

1. Předmět a systém finančního práva
„Právo“ je soubor platných právních norem - norem upravujících pravidla chování (objektivní právo). Subjektivní právo - je právo určitého subjektu na něco (např. na určité plnění) = „oprávnění“. Jiná pravidla chování: mravní či náboženské normy.

„Finanční právo“ tvoří souhrn právních morem, které upravují vztahy vznikající v procesu tvorby, rozdělování a používání peněžní masy a jejích částí.
Finanční právo je jedním z nástrojů uskutečňování finanční politiky státu.
Předmětem jeho úpravy je okruh společenských vztahů, kde jako objekt vystupují peníze nebo peněžní plnění a kde vzhledem k téměř obligatorní účasti státu jako jednoho ze subjektů existuje nerovnováha v postavení jednotlivých subjektů těchto vztahů.

Postavení finančního práva v systému práva:

Finanční právo je samostatným odvětvím v systému našeho práva.
Finanční právo řadíme do oblasti veřejnoprávní, i když mnohdy finance zahrnují i sféru soukromou.
Soukromé právo - občanské, rodinné, pracovní, obchodní, ... (obchodní: akciové, společenstevní, směnečné a šekové, konkursní, nekalé soutěže, bankovní, …).
Veřejné právo - ústavní, správní, stavební, trestní, finanční, … (finanční: rozpočtové, daňové, měnové, devizové, …).
Velmi úzká souvislost je mezi finančním právem a právem ústavním a správním.
Typickými normami ve finančním právu jsou normy kogentní.

2. Obecná část finančního práva - její náplní jsou obecné poznatky o tomto právním oboru:

- problematika předmětu a systému finančního práva,
- otázky finančněprávních vztahů, jejich subjektů a objektů
- a práva a povinnosti účastníků finančněprávních vztahů
- a dále problematika pramenů finančního práva, jejich ústavních základů,
- problematika finančních orgánů jako subjektů finančněprávních vztahů,
- problematika státního dozoru na úseku finanční činnosti
- a problematika finanční kontroly.