Popis:
Antropologie (anthropos - člověk, logos - slovo, věda) - multidisciplína
- nauka o člověku, jeho původu, vývoji, o vzniku jeho plemene (ras) a proměnlivosti stavby jeho těla
- studuje člověka jako bytost přírodní, kulturní a sociální
- studuje jeho vznik a vývoj, jeho tělesnou a psychickou povahu
- činnosti a projevy v prostoru a času a to na úrovni jedince, skupin a lidstva jako celku J.E.Purkyně - antropologie se zabývá přirozeností a poměry všestranného rodu lidstva F.Boas - je věda o člověku a jeho díle
Aristoteles ze Stageiry (384-322 př.n.l.) - zakladatel starověké antropologie
- založil v Athénách Peripatetickou filozofickou školu - systematické poznání přírody, základy medicíny
- dílo „Historia animalium“- přírodopis zvířat charakter člověka Zoon politikon (společ.bytost)
- poprvé použil termín antropologie - věda, která studuje přirozenou povahu člověka
Claudius Galénos (129-199 n.l.) - antropolog. a lékařské přednášky (anatom, filozof., terapie)
- mechanicky přenášel poznatky z pitvy zvířat na lidské tělo
- dílo „Peri tón anatomikón enebeiréseón“ - Praktická anatomie - dosavadní poznatky z medicíny, antropologie
- krev vzniká v játrech a vstřebává se v srdci…
Středověk (476 n.l.- 1492) - pod vlivem církve přestal empirický výzkum lidského těla
Renesance - rozkvět
Leonardo da Vinci (1452-1519) - studium proporcí lidského těla
- učebnice anatomie
- popis pohybu
- model „skleněného člověka“ - vidíme dovnitř nákres človíčka v kruhu
- prostorový vjem stavby lidského těla - průřezy
- zobrazoval mrtvá těla jako živá
- průřezy tělem (lebkou)
Andres Vesalius (1514-1564) - reformátor anatomie
- dílo „Dehumani corporis fabrica libri septem“ - Sedm knih o sestrojení lidského těla
- upozornil na chyby Galenose
Edward Tyson (1650-1708) - příbuznost lidoopů a člověka
- dílo „Orang-Outang, sive Homo Silvestris“ - anatomie Pygmeje ve srovnáví člověka a opice, Pignej je přechodný článek
- rekonstrukce mýtů o jedinečném postavení člověka (člověk není jedinečný)
- roznítil výzkumy lidského rodu v mezidruhové perspektivě
Georgeslouis Leclerc de Buffo (1707-1788)
- dílo „Obecný a speciální přírodopis“ - postavení člověka v živočišné říši a vztah člověka k jiným živočichům
- hlavním kritériem je, že člověk má duši
- působení zevního prostředí na vývoj živočichů a člověka
- antropogeneze - postavení člověka v živočišné říši
- monogenetická teorie vzniku lidstva
- ontogeneze člověka
Klíčová slova:
antropologie
ontogenetický vývoj
postnatální vývoj
školní věk
sekulární trend
zákonitost
řízení růstu
Obsah:
- 1) Úvod do antropol.. Vymezení pojmu antropol.. Přehled vývoje antropol. (Aristoteles, Galénos, Leonardo da Vinci, Vesalius, Tyson, Buffo, Blumenbach, Linné, Darwin, Boca). Hlavní etapy vývoje antropol. Úkoly antropologie v lidské společnosti, předmět studia antropologie. Současné pojetí dělení antropologie. Definice vývojové antropologie.
2) Ontogenetický vývoj. Základní vývojové procesy (proliferace, diferenciace, migrace, induktivní interakce buněk, rozpoznávání buněk, morfogenetická smrt buněk).
3) Prenatální vývoj. Orogeneze, gametogeneze (spermatogeneze, oogeneze). Oplození.
4) Vývoj vajíčka po oplození, rýhování, diferenciace blastocyty, nidace.
5) Vývoj zárodku a plodu během jednotlivých měsíců těhotenství, funkce placenty.
6) Těhotenství (donošený a zralý plod). Porod (porodní doby), známky donošenosti plodu.
7) Působení negativních vnějších faktorů na vývoj zárodku a plodu v průběhu těhotenství (působení teratogenních faktorů)
8) Postnatální vývoj. Rozdělení lidského věku. Charakteristika somatického vývoje jedince v období novorozeneckém, kojeneckém, batolivém a v období předšk.věku. Školní zralost.
9) Školní věk. Rozdělení školního věku. Charakteristika mladšího školního věku. Starší školní věk (puberta), hlavní fyzické změny v pubertě, faktory ovlivňující nástup puberty, hormonální řízení puberty, pubertální růstový výšvih. Puberta u dívek, u chlapců. Sekundární pohlavní znaky.
10) Charakteristika období adolescence, dospělosti a stáří. Příčiny stárnutí.
11) Biologický věk. Vymezení pojmu, definice, vztah, biologického a chronologického věku. Metody diagnostiky biolog.věku u dětí, praktické využití.
12) Stanovení biolog.věku u dospělých osob. Vymezení pojmu, změny v průběhu stárnutí, metody určování biolog.věku u dospělých osob. Význam určování biolog.věku u dospělých osob.
13) Sekulární trend. Vymezení pojmu sekulární trend, sekulární akcelerace a sekulární retardace. Teorie a příčiny sekulární akcelerace.
14) Faktory ovlivňující růst, růst a vývoj, růstový kanál, catch-up, lag-down růstu. Genetické a environmentální faktory ovlivňující růst.
15) Zákonitosti tělesného růstu. Zákonitosti vývojového procesu.
16) Hodnocení somatického stavu a vývoje dětí a dospívající mládeže. Organizace antropologických výzkumů, antropologické výzkumy, referenční hodnoty a jejich využití při hodnocení somatického stavu. Normalizační index (z-skore, SD-skore), význam, výpočet a praktické použití při hodnocení somatického vývoje jedince. Prediktabilita somatického vývoje.
17) Hormonální řízení růstu v postnatálním období. Prenatální kontrola růstu.
18) Přehled poruch růstu. Postup diagnostiky růstových poruch. Příčiny nadměrného růstu (fyziolog.varianty, pravá předčasná puberta, předčasná pseudopuberta, endokrinopatie, dysmorfické příznaky).
19) Příčiny růstové retardace. Familiární vzrůst, konstituční opoždění puberty, endokrinní poruchy, onem.systémové povahy, genetické poruchy. Puberta a její patologie. Intrauterinní poruchy růstu.
20) Úvod do evoluce člověka. Animistické představy o vývoji člověka a kreační teorie. Evoluční teorie (Lamarck, Darwin, Wallace).
21) Systematické zařazení člověka do živočišné říše. Rozdíly a společné znaky člověka s lidoopy. Vznik a vývoj primátů. Hominizace.
22) Teorie vzniku homininů. Ardipithecus, Australopithecus, Homo habilis, Homo erectus. Sapientace.
23) Teorie vzniku moderního člověka (monocentrismus, multiregionál.teorie). Homo sapiens.
24) Nepřímé důkazy evoluce člověka (rudiment, atavizmy).