Vypracované otázky z okruhu Technika a mechanizace lesnické výroby

1. TERÉNNÍ KLASIFIKACE A TECHNOLOGICKÁ TYPIZACE
Protože charakteristika terénu (sklon terénu, členitost terénu, terénní překážky, únosnost půdy, půdní pokryv, expozice svahu, nadmořská výška lokality) ovlivňuje velice významně výrobní procesy v těžbě a dopravě dříví a je neměnná, byla tradičně velká pozornost věnována jednotnému systému popisu terénu, který by byl účelově zaměřen na vyjádření možností průjezdnosti terénem. Takové strukturované popisy terénu nazýváme terénní klasifikací.
Terénní klasifikace
Klasifikační systém musí umožňovat jednotný a přitom jednoduchý popis terénu, v praxi použitelný pro plánování těžebních i pěstebních prací, pro řízení výroby, pro posuzování a vzájemné srovnávání strojů, vývoj strojů a jejich marketing, i pro jednání s podnikateli (kontraktory) zajišťujícími těžební práce.
Hlavním cílem terénní klasifikace je praktický, co nejjednodušší systém klasifikace průjezdnosti terénem.
Klasifikací terénu se zabývali a zabývají mnozí autoři. Mezi prvními byl v Norsku SAMSET (1952), a u nás byl autorem první terénní klasifikace ŠTAUD (1963), jehož terénní klasifikace byla prakticky ztotožněna s technologickou typizací, protože členila terény jen do dvou zásadních skupin: terénů traktorových a terénů lanovkových.